1. díl povídky:) Britney seděla v pokoji a líčila se. Já jsem na ní mezitím nevěřícně koukala. Nikdy jsem se tak moc nelíčila. Ale musím říct, že mě to zaujalo. Britney si mé pozornosti všimla. "Co se na mě tak koukáš?" řekla s mírným úsměvem. Úsměv jsem jí oplatila. "Fascinuje mě to." Britney se jenom usmála a malovala se dál. Ale znervozňovalo jí to čím dál tím víc. "Nechceš se taky namalovat?" Utrousila. "No dovol? Já jsem namalovaná." odpověděla jsem uraženě,vytrhla jsem ji zrcátko z ruky a začala si prohlížet svoje oči. Byly stejné,jako normálně. "Aha,tak promiň." řekla taky trochu uraženě a vzala mi zrcátko. Vzdychla jsem si. "No tak jo. Můžeš mě namalovat." Britney zavřela zrcádko a položila řasenku na postel. "Super super..tak si tady sedni a nehýbej se." "Ale žádné experimenty!" Britney se na mé opovážlivě podívala. Během asi půl hodiny různých pokynů jako podívej se nahoru a zavři oči mi dala Britney svolení se podívat do zrcadla. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Moje obočí bylo dokonale stejné,husté a mělo tvar. Moje víčka zbarvovala stínovaná černá barva. Na horním i dolním víčku jsem měla tekutou tužku. Řasy byly naprosto dokonalé. Tak husté a dlouhé. Na tvář mi dala pudr,který zakryl mé nedokonalosti,jakou jsou pupínky a podobně. Líčka mi zvýraznila růžovou barvou a na rty mi dala rtěnku zbarvenou do tělové barvy. Připadala jsem si jako panenka Barbie. Nepoznala jsem se. Britney byla očividně se svou prací spokojená. "Sekne ti to." řekla. "Sekne? Děláš si srandu?" odpověděla jsem a co nejsilněji ji obejmula. "Jsi anděl,děkuji." Britney se zasmála. "Ale nejsem. To byla maličkost oproti tomu,že ty mě bereš na koncert Justina Biebra. " Vlastně má pravdu,ale nechtěla jsem ji to říkat. Radši jsem se jenom nahlas zasmála. Najednou zazvonil mobil. Britney mě rychle pustila. ¨ "Pane bože,to je asi 50 telefonát dneska." řekla a zvedla mobil. "Ano mami? Ano,neboj. Musím končit,už jedeme. Ahoj." Britney volá mamka snad každou minutu a mi od doby,co jsme tady,přišla jedna smska. Trochu mě to zamrzelo. Britney jako by mi četla myšlenky. "Buď ráda. Alespoň ti nevolá co minutu."Vlastně měla pravdu. Hodila jsem to za hlavu. "Pět hodin. Nejvyšší čas,abychom vyrazily. Britney si vzala kabelku a vyšli jsme. Taxík už stál před hotelem. Cítila jsem,jak s Britney už pomalu jde nervozita. Ale nechtěla to přiznat. Musela jsem se zasmát. Taxikář byl ochotný a usměvavý. Když jsme dojely na místo,bylo něco po 6. Nemohla jsem uvěřit svým očím. V obrovské řadě stály holky. Bylo jich hodně. Brečely. Skoro všechny. Některé tam byly se svýma kamarádkama,některé s mamka. Seznamovaly se. A brečely spolu. Bylo to něco úžasného. Přišly mi jako jedna rodina. A to doslova. Když jsem se podívala na Britney,taky ji tekly slzy. "Splnila si mi sen. Jsem ti neskutečně věčná." Usmála jsem se a věnovala ji obětí. "To byla maličkost." I když jsem věděla,že to maličkost nebyla. Chtěla jsem trochu uvolnit napětí mezi náma. "Ještě že nemusíme stát tu frontu." Obě jsme se zasmály a pustily. Najednou ty holky začaly pouštět dovnitř. Začaly ječet a pištět. "Tak pojď." řekla jsem,vzala jsem Britney za ruku a dotáhla ji na začátek řady. Měly jsme vstup volný,to znamená,že jsme nemusely stát tu strašnou frontu. Vešly jsme dovnitř a Britney mi začala vysvětlovat,že Juss má narozeniny a proto je koncert dřív,protože po koncertě má oslavu. Hala se začala pomalu plnit...
Posted on: Sat, 10 Aug 2013 11:18:44 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015