30.6.2013 Tak bych asi měl vysvětlit co tady blbnu s těmi dlouhými jmény. Tak začnu u sebe. Oficiálně se jmenuji Petr Dolejš a Koch je umělecké jméno, které jsem získal jako přezdívku asi tak v patnácti letech, možná dřív, když jsem byl v jedné partě tak okolo deváté třídy na Žižkově v Praze. Údajně jsem to jméno získal podle filmové postavy německého bývalého vojáka z filmu The Deep (1977), v Čechách se promítal pod názvem Hlubina. Ale po čase jsem si ten film vyhledal a tam se v titulkách žádná taová postava neuvádí. Ale film jsem dlouho neviděl. Naposled asi v těch patnácti, ale to jsem měl trochu jiné starosti v první řade kina Aera. Tak opravdu nevím. Jméno jsem začal používat už na střední výtvarné škole, portože mě pořád tak trochu srovnávali s mým tátou, a to mě moc nebavilo. Takže jsem dost často, když jsem něco přinesl do školy udělaného, slyšel, že mi s tím pomáhal tatínek, nebo že to za mě udělal. Taky jsem začal velmi brzo textovat pro různé hudební skupiny a takže jsem jméno začal používat i tam a to jen ve zkrácené verzi Petr Koch. Zlom nastal po revoluci a to když jsem nastupoval do redakce Playboye, tak se mi ta partička co ho tenkrát řídila, přeci jenom nezdála, taky se po čase ukázalo, že jsem měl pravdu, a tak jsem si tam vymínil, že budu v tiráži uveden jako Petr Koch. A po odchodu z redakce asi tak po půl roce nastala ta mela. Protože jsem rozdal dost vizitek se jménem Petr Koch, a hodně lidí mě znalo pod tímto jménem, začali se mezi sebou lidi hádat jakto se to vlastně jmenuji. A tak jsem to vyřešil následovně za své civilní jméno jsem si přidal umělecké Koch. Asi tak dvacet let jsem to používal při své práci jako novinář, či v reklamě, či když jsem přednášel. A mnohdy jsem si už po dvaceti letech neuvědomil, že to není mé pravé jméno. Ovšem před úřady jsem byl pořád Petr Dolejš. Jméno Leicht je jméno rodiny z matčiny strany, lépe řečeno jmenovala se tak moje babička, a protože měla také zajímavý osud, přiřadil jsem si jméno Leicht za umělecké jméno. Zastávám názor, že by si svých předků měl člověk vážit a tak to dávám najevo alespoň ve svém jméně. Ještě abych vyvrátil své údajné německé předky v rodině, je pravda, že mám nevlastního bratra němce, ale to jen protože, jeho otec je němec. Zde jakákoliv spojitost s německou národností končí. Rodina z matčiny strany se sice jmenovala Leicht, ale nepochází z Německa, ale z Anglie, protože asi tak za třicetileté války přišla do Čech a usadila se v Karlových Varech, kde se tehdy ale mluvilo německy. A tak začla, aby se asimilovala také mluvit německy. Nicméně genetické kořeny z Anglie na sobě, jak jsem starší pociťuji více a více. Naopak rodina z otcovy strany asi bude trochu mixovaná z němci, tomu se asi zabránit v české kotlině nedá, ale rodina se vždy považovala za českou. V této větvi se vždy vyskytovali architekti, stavitelé, také tam byl jeden biskup, poslanec sněmu ve Vídni. Také se tem dědí hlavně výtvarný ale i hudební talent po několik generací. Prostě si svých předků vážím, a čím člověk přichází do let, začíná mít na věci jiný názor. No a s mým psem je to jednoduché. No já mu sice říkám Alex, ale oficiálně se jmenuje Alexander The Great Arteníké, to uvádím, protože si vážím chovatelky, že mu takové jméno dala. Přesně ho totiž vystihuje. Byl nejmenší z vrhu, ale teď je možná jeden z nejpracovitějších. Jak o něm řekla Jana Helešicová: "Alex je úžasnej, už jsem dlouho neviděla - vlastně asi nikdy - psa britské krve s tak obrovskou chutí do práce!", či: "Je to od srdce a upřímně a je radost vidět Alexe dělat. A je to taky přístupem a odhodláním páníčka a výcvikovými radami Mirka Horáčka. Chuť do práce a vlohy se naučit nedají, s tím se výmarák buď narodí nebo nenarodí a tenhle se s obojím narodil." A ještě jednou Jana Helešicová: "A jinak mi věřte, Alex je fakt talent od Boha, má to v sobě, a to je to Anglán jak poleno. O to lepší je vidět taky tuhle krev makat, aniž by se musela pobízet. Tenhle pes je fakt třída a nikdo se neurazte." A ještě Andrea Vavračová: "Sama jsem se přesvědčila jak je Alex šikovný a jak poslouchá." Tak to se člověk dme pýchou, to pochopíte. Prostě malý velký muž. A kočku mám taky, britskou modrou a jemnuje se Shelby, po legendě jménem Carroll Hall Shelby. A taky s oblibou pojmenovávám po zvířarech wi-fi domácí sítě. Takže existuje "Shelbyland" a taky "Alexanderland", ale ten už vlastně neexistuje, ale dlouhou dobu existoval. Takže k tý Anglii mě vede řada cestiček. A taky mám rád gentlemanství, které tak trochu vymřelo, takže se mi nemůžete divit, že prostě nemůžu skousnout hulváta.
Posted on: Sun, 30 Jun 2013 20:49:22 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015