7.6 Lákavá slupka kultury protestu jako atraktivní zdroj identity pro mladé Argumenty uvedené v předešlé podkapitole jsou důkazem vyhořelosti české hiphopové hudební scény, kdy převážná většina interpretů již nemá co říct, a tak využívá davové mánie teenagerů, kteří vzhledem ke svému věku hledají svoji osobní i sociální identitu a jdou za líbivou představou být jiný (ačkoliv se paradoxně stávají stejným jako stádo jako je to u většiny subkultur) a atraktivní formou kultury protestu, která v tomto konkrétním případě je již pouhou pózou a lákovou slupkou. Úplně to stejné se děje na graffiti scéně, a to je lehce viditelné v našem okolí, již se nevytváří barevné věci se zajímavými tvary, většinou jsou k vidění tzv. chromy, to jsou stříbrnočerné pieci. I na legálních plochách jsou jenom nápisy a to málokdy aspoň barevné. I zde je možné pozorovat pouhou pózu, která spočívá v touze odlišovat se a ve snadné identifikaci sebe sama, skrze pocit odlišnosti. „ Skrze kulturní formy protestu neidentifikují sebe sama pouze ti, kteří skrze tyto formy participují ve veřejném životě. Skrze stejné formy jsou zároveň rozeznatelní i pro druhé, včetně těch , kteří se od nich chtějí odlišovat.“ V posledních desetiletích se protest stal relativně autonomní kulturní formou, která má svoji určitou atraktivitu v očích současné mládeže především díky protestním hnutím z šedesátých let. James Jaspers hovoří a určitém druhu libosti a potěšení z protestu, poukazuje na to, že „ …protest – společně s uměním, vědou a manažerstvím- se ocitá na jednom konci spektra, které poskytuje mnoho příležitostí pro virtuózní projev a vnitřní uspokojení.“ Převážná většina českých hudebních ale i graffiti reprezentantů bohužel využívá těchto vlastností kultury protestu (ať to činí vědomě nebo nevědomky) a takzvaně naoko se tváří, že kulturou protestu jsou. Pro většinové publikum i pro zástupce writerů, které pochází převážně z řad teenagerů je přitahující, právě to odlišovat se od jiných, najít si vlastní zdroj identity. Vzhledem k tomu, že hip hop disponuje velkou zásobou každodenních symbolů a znaků, které jsou snadno rozeznatelné (tímto mám na mysli fyzický vzhled, používaný slovník, gesta, místa kam se chodí a podobně), je lákavé pro mladé lidi hlásit se k této subkultuře a hledat v ní základnu sociální identity. ,, …identita, aby mohla být chápána a popisována jako sociální skutečnost, musí být nějakým způsobem viditelná pro druhé. Lépe řečeno rozeznatelné musí být kulturní reprezentace, bez nichž není možná.“ Těmito znaky zajisté disponují i jiné současné subkultury, avšak nejsou tak okouzlující, protože nejsou využívány kulturním průmyslem, nejsou součástí reklam a atraktivních spotů. Neexistují reklamy , kde děti, popřípadě dobře vypadající adolescenti poslouchají techno a jí u toho tu „správnou“ tyčinku. Podle Theodora Adorna jsou v kulturním průmyslu vyráběny věci a produkty, které jsou dělané na míru pro masový konzum a do značné míry tento konzum určují.
Posted on: Mon, 28 Oct 2013 09:42:17 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015