Autor neznámý... Vem si , co potřebuješ a nestěžuj si!!! Stejně to nemá význam :-)) Odpor je marný... ************** Ozývám se z nenadání, až manipulací zmatenou to zavání... Nevím proč, ale jenom se chci zeptat... Proč tě stále tvoje ego nutí vymýšlet, co mu ještě ke štěstí chybí a je ochotno se takto deptat... Pohled oka vševědoucí mi přijde jako odpad, když zrovna chci být ten , kdo skrze němé oko vidí a tím ruší mechanismy snění o lepších možnostech aktuálního dění... Vracím se rád zpátky na start a nadhazuji varianty odproštění se Vědomím od nestálého, které vlastně bez vysněné podpory nijak k rozpoznání není a zdá se mi , že všechna podmínění bořím jako netknutelný retard... Zdalipak je pravá pomoc někomu zprostředkovat jeho sen, nebo právě naopak mu zkusit drze předhodit , že všechny cesty vymyšlený živí jeho bídu jen, možná nemá cenu hledat smysl a čumět kamsi ven, retardovi nestranně pozorujícímu celý proces ve mě se to jeví jako honit vlastní ocas ve tmě... Troufale ti pod nos strkám svoji skromnou předlohu, více než poslat ji komukoliv a dál zírat, prej učinit nemohu... Bohužel či bohudík, svojí zvědavostí v minulosti směřovanou na mě jsi si vykoledoval(a) tento spamík... a já bez ostychu ti vnucuju prozřít pointu sebou zplozeného smyslu, jehož účel tkví v pokušení, které podněcuje ego prozkoumat tento směrník... Možná jsem jen podvodník, ale nezabránil jsem si sdílet svůj zásek horečnatě na svou míru pasovaný vyslat lidem na oplátku za všechny ty komentáře na mou nevyzpytatelnou osobu adresovaný... Nyní opět nechávám svý vrtkavý vědění napospas svému osudu, nedokážu takhle zkresleně cenzurovat své neohraničitelné uvědomění, a tohle hovno, co jsem vysral házím lidem hledajícím bez výčitek svědomí, kdo chce, ať se mi v něm rýpá , ale žádný jeho závěr mi asi stejně neodpoví, pouze vlastní vzorec mi tak zjeví, a já v klidu bez starostí hodím náklad přes palubu, vždyť mám tu drzost shledat svou snahu o poznání , jako matoucí program sebeúčelný.. Pro sebevraha ohraničitelného myslitele a smyslu všech těch motivů a vzorců, sebou samým vyživovaných tendencí... Končím projev ptáčka, svědčícího proti své vlastní pozici, marnivý je řev draka , frustrovaně oheň uvědomění chrlícího do němého neurčita, neboť má se možnost takhle uvědomit pouze v té své kleci... Připraven jest koncept pro všechny snílky jistě otravný, a já můžu poslat tuto formu informační, bez dalších nutkavých myšlenkových operací, jako retard , beznadějný , nepříčetný... ******************************** Volná asociace nepředstavitelného asociála, v hlavní roli si opět jenom ulpívačná mysl zahrála a proto se nadále jen svému snu oddala... Však jaký zdá se býti sama sobě sen, sní - li o tom poznat , co je pravda a co iluze jen... Patová jest to situace, když je mysl nucena sledovat své vlastní manipulace... Neodvratně přichází okamžik , kdy již nemůže dál ve své vizi pravdu hledat, je nucena vlastní klamstva vstřebat, a sama sobě v pozici bez úniku si dát ŠACH - MAT... Jedině iluze může poznat iluzi, nikoliv pravdu... Pravda věčně němá nemá svědka , bohatě stačí zbořit onu iluzorní hradbu... všechny libé naděje zmizí , když klamný obraz odejde, a já si říkám, kam se já s celým svým snovým vesmírem, na Vědomí v čistém zrcadlu , vlastně jenom hrabu... Tato báseň nemá konců, neboť její počátek je nerozpoznatelný, raději to konečně utnu, utišený vnitřní hlas se stává nepojmenovatelným zaplavený... Všechen vhled přednastavený , nemá místo v počátku a konci , zdroji, který je nedopátratelný... ........................................... Cože ty čteš dál, proboha a to proč?Jsi snad nepoučitelný, beznadějný případ , jen tak dál vstříc svojí falešné chudobě si nakroč... Všechno je přesně tak, jak to býti má, nelze jiný současný stav věcí si přát, přirozenost fenomenálního světa je v každý okamžik plně projevena , nikdy nemůže být žádná informace jinak než teď a tady objevena... Ať už se potenciál Vědomí libovolným způsobem projeví, každého nakonec čelit vlastním omylům spolehlivě donutí... Vždy platilo, platí a platit bude, že má již každý svou odměnu vysněnou, možná až mu již nic jinýho nezbude, pozná marnost snahy svého ega - živit naději zaslíbenou... Je to zkrátka takhle a změnit to nelze , než nadejde správný čas, snílek nikdy svůj smysl a účel neodmítne, dokud trvá naděje , že jednou se naplní jeho touha a bude se dokolečka skrývat, střídat a zjevovati zas... O nic se nesnaž a nic tě pohltí, jediná touha a spoutá tě X věcí... O štěstí lze jenom snít, pocitem nedostatku falešným zdrojem stvořeným , se dá jedině na utrpení pomyslit a jeho úděl snažit šťastným učinit... Jedeš, jedeš stále dál? Čekáš, že tu přec jen najdeš znamení , které potvrdí ti smysl všeho trápení, kterou pro pokračující naději snu jsi dosud ustál?... Ode mě ho nečekej, já jsem případ ztracenej, na svý uvědomění upjatej, z pohledu druhých v abstraktní prázdnotě lapenej, o tohle mě nelze okrást , díky této hlouposti, či moudrosti - jsem navždy předurčený býti bohatej... Jasně vidět je můj kapitál, není kam ustoupit mé Vědomí je král... Nezájem, že sis jenom se svým snem hrál, či zda máš chuť snít pořád dal, já nemám, co bych ti víc , než tento směrník předal, poselství svého bezpříčinného vhledu ti pod nos nandal a dál nemám , co bych více dal, či jak bych ti to falešné vzal, jak bych sjednocený s veškerenstvem ti tak asi ego odebral, když jsi ještě nepostoupil ani o krok k tomu zdroji a vidíš jen snový cíl, který sis předsevzal... Nelze vskutku poradit, aby jsi na svůj sen sral, aniž by jses nenasral a jednal dále v zájmu svého hlasu, který by se jinak nasral... Dokud bude pro tvé vidění jen snový náhled konečný , nikdy by jses splynutí s Absolutnem nedočkal, nejprve musíš na vlastní kůži poznat princip fungování svého ega a poté onen rozdíl , když jsi vzácně pozornost jeho vizí nepřebral, pak teprv sílí ona šance, že by jses na to celý vyjebal a všechno bezprostředně vstřebal... Buďto jsi to jednou uviděl a vidíš to doteď , nebo jsi ještě nebyl schopen přijat onu jedinou pravdivou odpověd... Ve snu nikdy nikdo nikam , než opět do snu nedošel, kolik cest svých snových musíš projít , abys nakonec svůj vlastní snový zdroj obešel... Buď jsi právě teď a tady způsobilý , vnímat kompletní realitu bez úsilí, nebo stále bloudíš ve snu a hledáš , ikdyž můžeš nalézt pouze své sny a neuvědomuješ si , co za blbost to děláš... Kdo poznal, tomu nemá, kdo , co říct , kdo tuší musí centrem svého Uvědomění nekompromisně jít , kdo utíká bude muset vždy ovlivněn svým snem žít... Ego to je jednoduchý případ, stačí správný , přímý výtah, aby uzřelo svou vlastní příčinu, která jeho zraku byla zakryta a již nezůstane žádná sugestivní manipulace jeho bdělému oku skryta... Avšak se zápalem pro sen je tu stále větší složitost, zaplétačky pro zaslepené vysnívačky , koloběh oživující izolovanou bytost... Nejsi ready na výtah , tak dál po schodech se val, to podstatné jsi zanedbal , tak v nepodstatném zkoušej dokolečka býti král , dokud ti stále síly stačí na to , aby jsis takto lehkovážně zahrával... Konec... úplný... kšáááááá... máte to marný , pokračování je pro pokračující nevyhnutelné, stejně jako pro probuzené to nekonečnými tóny najednou vyplněné, ticho nepojmenovatelného nenarušitelné... pro představu ega trvale neuchopitelné , neboť v jeho bezprostřední blízkosti jest buďto neutišitelné a nevstřebatelné nebo již nadobro zaniknul izolovaný potenciál jeho sugestivní interpretace a neohraničitelné rozpuštění v tom, co je pro něj nepojmenovatelné a nepoznatelné, mu zajistilo trvalý pobyt v realitě skutečné , kde nelze nijak nic přidat ani ubrat, kde není možné nic chybějícího, ani přebytečného... Nejsmutnější je případ ryzího umělce, který kráčí ke svému vrcholu skrze sílu své Vědomé projekce, bděle vysílá své Uvědomění na samou špičku ztotožnění, ale ve chvíli očekávaného naplnění jej zradí vlastní schopnost podstaty skutečnosti vycítění, a místo konečného sjednocení , svého umělecky zažívaného pocitu si cení a podléhá nakonec frustraci z toho, že jeho maximální zdroji přiblížení , vlastně mimo jeho představu není a odmítaje vzdát se svého pozorovatelského a intuitivního umění se odsuzuje k věčnému rozpolcení a cesty zpět do světa iluzorního už pro něj taktéž úplně možná není... 3...2...1...... kdo neuzře , ten propadne utrpení... co je to utrpení, když na něj člověk předem nepomyslí? Co je to myšlenka, když Vědomí ze svého středu nevyhodí?... Prozření je poslední překážka před prozřením... PRÁSK!!!!! Co tu ještě chceš? Neboj já mám natočeného budíka, ale co ty?Abys nám tu nakonec nezůstal zakletý v bublině svých snů navěky!!Ikdyž pro tebe je to jediná realita, pokračuj v ní tedy .... Nenávratně upřeno na nevysledovatelné sledující němé oko vševědoucího Blázna... Nezastavitelný představou smrti, boha , Ďábla, pekla, utrpení, bolesti, nekonečné extáze... Jdoucí vždy tam, kde je to všem proti srsti , do středu osvobozujícího nepředstavitelna , hledící vstříc tváři Smrti, Zdroje veškerého života , počátečního bodu pozorování před vyvstáním pozorování a naplňujícího vskutku svůj osud , narozdíl od zakletých snílků , odmítajících už jen pouhou představu svého předpokládaného sjednocení s neuvědomitelným, prchajících do posledního dechu jen před svou vlastní představou a na hraně života a smrti balancujících na hraně své připoutanosti... Chápeš , že i když přestanu psát, nebo budu pokračovat, nic to nezmění?... Tady totiž ve směrníku problém není, ten je tam, kde počíná touha žít si svoje vlastní snění :-)))) Buď vůle tvá tedy, ale pamatuj na to , že jednou budeš nucen, byť třeba na jeden kratičký okamžik těsně před koncem jedné existence a případně začátkem té další, čelit důsledkům toho, jaké jsi pěstoval vhledy a spoléhat se na to , že to příště zase bude o něco lepší, či, že to samo jaksi skončí není rozhodně to nejmoudřejší :-)))))) Před čím utíkáte to vás dostihne... Co přijímáte , od toho se osvobozujete ,až zbyde jen čistá lež , neschopná jakéhokoliv ohraničení čehokoliv, čímž se transformuje do onoho skutečného, sebou samým nespatřitelného potenciálu pro veškeré uvědomělé, vnímatelné projevení , ne však dokud trvá klamné ztotožnění v rozdělení a nesprávném spojení Vědomí pouhým snovým zjevením... bla bla bla bla bla.... blaaaaaaaa.... Co jsi tu vlastně hledal???Už dost!!!PRÁÁSK... nechávám dětem volné hřiště, a o těch nepolepšitelných zase někdy příště, nebo kdoví, možná už nikdy, hi hi hi... vždyť já jsem blázen nevyzpytatelný, ve své bláznivosti opravdový a tudíž nepředvídatelný... Budete se mnou nechávat klamat do nekonečna?Pozor, z pohledu vašeho objektivního Vědomí jsem ten nejobjektivnější ze všech možných učitelů, nemám pochybnost , proto si tvrdit cokoliv dovolit mohu, stejně mi na tom v konečném důsledku nemůže nikdy doopravdy záležet, ale paradoxně právě proto , váš sen ještě hodně dlouho krýti mohu...Avšak nenápadně ulamovat kousky těch lží.... Dokud nedojde ke konečnému zlomu ..... Konec, už vážně... neříkej, že jsi dočetl až sem!!!!Kšááááá , ať už tě tu nevidím, tvé touhy nesdílím, účel v tobě nevidím , až se tvůj náboj vybije , nic po tobě nezbyde... Ale přesto si nemůžeš oddechnout, že to jednou stejně skončí a tak si můžeš prozatím dělat, co se ti zlíbí... Pamatuj, pravda se opakuje nekonečněkrát, protože teď je neohraničitelný okamžik a vždy nemusí se ti líbit , co jsis ve svém snu chtěl všechno dát Když to nepoznáš totálně teď, jak bys mohl byť jenom tím nejmenším kousíčkem naděje skutečně věřit, že jednou to všechno, co budeš potřebovat vždy nakonec dostaneš jako samozřejmost?... :-))))) kruté a zároveň milosrdné jsou perutě Pravdy... Kruté pro ty, kdo před nimi utíká a milosrdné pro ty, kdo již celým Uvědoměním dlí v bodě ,kde se všechno vzájemně prolíná a vyrovnává , neboť právě tady ono tolik přeceňované, omezeně vyjádřené Absolutno , představované si v myslích nedokonaných Uvědomění ulpělých, ztotožněných pozorovatelů , kteří ho jak jinak nemohou dosáhnout dokud si představují, jak to má vypadat... tak právě tady na hranici smrti vědomého pozorovatele schopného kontrolovat své Vědomí ,,JÁ JSEM... začíná Skutečnost, Absolutní skutečnost, vždy dokonalá a tudíž nespatřitelná sama sebou žádným uměle izolovaným Vědomím... Tečka...
Posted on: Tue, 05 Nov 2013 02:02:58 +0000