Co je dnes nemožné, je zítra možné Představa, že by nebylo žebráků a chudáků žijících pod mostem či v průjezdu, že by nebylo dětí, jejichž rodiče by neměli dostatek peněz ani na školní oběd či svačinu, že by nebylo nuzujících seniorů, je fantastická. Je plně v souladu s ideály sociálně spravedlivé společnosti, ke které dříve nebo později lidstvo dospěje. I navzdory všem zpátečníkům a zvratům, protože pokrok prostě nezastavíš. Rozkradené veřejné prostředky a hmotné statky a neuvážená plošná privatizace a redistribuce bohatství u nás po listopadovém převratu způsobily, že jsme spadli do kapitalismu se všemi svými projevy. Jedni mají víc, než stihnou spotřebovat, a druzí, ačkoli poctivě pracují, mají málo nebo dokonce nic. Protože situace je stejná, ne-li horší, i v dalších zemích Evropské unie (připomínat, co se děje ve Španělsku, kde je každý druhý mladý člověk bez práce; to samé platí například o Portugalsku; hovořit o Řecku, kde lidé v zoufalství páchají sebevraždy a kde jsou celé rodiny, které mají hlad – to je u našich čtenářů nošením dříví do lesa), přišli aktivní lidé s nápadem na zavedení nepodmíněného základního příjmu (NZP) pro každého. Sdružili se do evropské iniciativy za prosazení tohoto příjmu a rozvinuli i v České republice petiční a informační kampaň. Návrh je teprve v plenkách. Hlavní je, aby se rozjela diskuse a hledaly možnosti, jak perspektivně tento institut zavést všude - ve všech zemích Unie, pro všechny lidi. Jako naplnění sociální složky lidských práv. Vím, že někteří z vás už kroutí hlavou. Co to je za nesmysl? Koho to napadlo? Vždyť se to dá zneužít! A to by dostávali i bohatí? Co by to udělalo s úrovní cen a mezd? Atd. atd. Tyto otázky se pochopitelně vyrojily již na úvodním semináři a tiskovce, kterou iniciativa zorganizovala v našem hlavním městě. Souhlasím s tím, že věc je v prvopočátku a musí se promyslet, propočítat do detailu. Významné slovo musejí mít národohospodáři. Situace v různých unijních státech je různá, některé jsou členy měnové unie, jiné nikoli, evropský trh je zaplavován levným asijským zbožím vyrobeným tamní podhodnocenou pracovní silou. Zkrátka, otázek více než dost. A přesto. Člověku se chce přemýšlet a obrátit se do historie, co se dělo, když lidstvo stálo na úsvitu svých převratných opatření. Co bychom se dozvěděli od našich současníků, kdybychom například v devatenáctém a ještě dávnějším století promluvili o všeobecném, rovném a tajném volebním právu, a to i pro ženy? Chudák, nebo boháč – všichni stejné právo? No to snad ne! Co kdybychom vytáhli na světlo boží nápad, že by mělo existovat veřejné zdravotní pojištění. Veřejné školy s povinnou docházkou a zdarma. Důchodové pojištění atd. atd. Co se dělo, když naši svobodomyslní předchůdci hlásali, že všichni lidé jsou si rovni, že otroctví či nevolnictví je hřích? Že na barvě pleti, ani víře nezáleží a všichni lidé, »černí, bílí«, mohou jet v jednom autobuse? Nejenže byli tito průkopníci považováni za blázny, snílky, nejen že bylo tvrzeno, že na mnohá velkorysá opatření NEJSOU PENÍZE, ale sami hlasatelé pokroku byli vládnoucími třídami pronásledováni, trestáni, mučeni, skončili za své názory v exilu, ve vězení, na oprátce, pod gilotinou... A dnes? Tyto vymoženosti aspoň naše evropská kultura považuje za samozřejmé a bereme je jako normální. Nepřijde tedy také doba, kdy i nepodmíněný základní příjem pro každého se stane něčím samozřejmým? Přemýšlejme společně. Monika HOŘENÍ, Haló noviny
Posted on: Thu, 03 Oct 2013 11:53:07 +0000