I když vím, že úsekem pečiva musím jezdit s dítětem ve vozíku obezřetně, dvouleté děti jsou jako kobra a Viki se podařilo uchvátit jednu housku na dobré dva metry skutečným artistickým výkonem. Říkal jsem si, že rvát jí to od pusy už nebudu, ačkoli je mi jasné, že supermarkety nemají rády pojídání zboží před zaplacením a jel jsem k pokladně. U pokladny jsem Viki řekl, ať paní pokladní ukáže housku. Viki to překvapilo a poslušně ji ukázala, možná by jí dala i kousnout. Pokladní se usmála, započítala položku a Viki to tak nadchlo, že jí začala ukazovat i medvídka a dožadovala se, aby byl také započítán. Pak si strhla čepičku a začala s ní mávat. Situace pomalu přestávala být platbou u pokladny v obchodě a změnila se v kompletní celní prohlídku. Jakkoli byla Viki uvězněná v sedátku vozíku, podařilo se jí ukázat paní pokladní i že má medvídka na kalhotkách a ponožtičky se zajíčkem. Děsil jsem se, že za tohle se nedoplatíme. Chybělo málo a Viki by chtěla i ukázat, co měla včera k večeři. Tolik zážitek z posledního nakupování a jdu dál pracovat na příští povídce, která by měla vyjít v pondělí. Dnes přibyla další, takové hřbitovní historky - mimochodem to, co mi tam provedla Káťa jí hned tak nezapomenu - odkazy můžete najít jak na mé autorské stránce, tak na tomto profilu.
Posted on: Thu, 18 Jul 2013 15:44:48 +0000