Jak svět přichází o talenty!!!V každém z nás je přirozeně zakódována potřeba dělat smysluplné věci.Jsou to přesně ty věci, které jsou pro jeho okolí nezaměnitelné, ano ty věci, kde pouze on je tím , kdo je schopen nasytit potřeby jiných svým jedinečným projevem- sportem , uměleckou činností, vařením, vedením firem, uzdarvováním lidí, vyukou,…… Toto by bylo možné, kdybychom byli ochotní a schopní respektovat jeden základní fakt a to je skutečnost, že novoroezenec se rodí vlastní moudrostí, s přesahem mnohonásobně vyšším, než si vůbec umíme představit. To lze doložit faktem, že DNA jako nositel informace obsahuje zápis nejen genetického vývoje rodu, ale zahrnuje pestrou paletu informací, od samotného začátku vzniku života na této planetě. Již v průběhu prenatálního vývoje má každý z nás uložen k’d své nejlepší identity, talent dovedností a schopností. Dá se říst, že je rozhodnuto. Co je to co zajistí, že tolik lidí ve svých životech nežíjí naplněný žívot? Jedním z klíčových faktorů je působení vnějšího prostředí na dítě od okamžiku narození. Ještě než se narodí, tak pocitově ví, že možná není dostatečně velký, nebo že díky tomu, že je jiné pohlaví než si rodina přála nesplní očekávání. A jen se poprvé novorozenec nadechne prostředí, do kterého se rodí mu jasně dá svým přístupem najevo jaká pravidla se tu budou hrát a s jedinečností a respektem to vážně nemá nic společného. Všechen ten chaos, kreý novorozenec zažije měření pokud nemá učebnicové miry a má k tomu ještě nějaké ty poporodní hematomy, eventuálně neváží, kolik se očekává, může se ze svého okolí dozvědět, že je takový nějaký…. A protože ještě neumí myslet lineárně, vše se uloží do nevědomí v podobě pocitů. Pak dostane třeba novorozeneckou žloutenku, je spavější a moc toho nevypije a místo pocitu jedinečnosti si ze svých prvních dnů na světě v konffrontaci s logicky a statisticky smýšlejícím zdravotníkem odnese různé pocity, podle toho do jaké miry vyhovuje vnějším kritériům. Toto je poprvé kdy se člověk vzdává na pocitové úrovni své jedinečnosti ve prospěch okolí. V průběhu výchovy se stane to, že dítě ve své důvěře I závislosti na okolí přejme ze svého vnějšího prostředí, včetně moudrých rodičů různé program a pravdy, které ve většině případů blokují jakékoli projevy talent a jedinečnosti. Dítě se v průběhu svého vývoje stane sbírkou následujících rčení: toto dělej, toto ne, toto je správné, toto je špatné, malí lidé jsou agersivní ženy a hlavně blondýny jsou hloupé, můži jsou gauneři, bohatí jsou podvodnící, život je boj, jsi k ničemu, nic nedokončíš, nikdo tě nebude mít rád, když budeš takový jaký jsi…. No a jak má z tohoto chaosu vnějších pravd vyjít jedinec s odvahou žít svůj vlastní příběh, ne to co na něj napsali rodiče, škola a společnost. Napadá mne otázka, kolik poternciálu a možnosti vzniku nových lidstvu složících projektů denně umlčujeme svými “ pravdami”. Náš mozek je zvyklý přemýšlet v rovině fyzického bytí tj. Zajištění životních podmínek a dosahivání cílů, dale v úrobvni vztahové, kreativní a rovině smysluplnosti. Pokud se v zaměstnání, podnikání práci nemají prostor projevit naše talenty, schopnosti a dovednosti, to je tehdy, když žijeme život, do kterého jsme byli naprogramování výchovou, záhy se dostaví pocity marnosti, podrážděnosti, kolísání nálady, únavy, ale nemá šanci projevit, mozek v kvadrantu práce začne hlásit nepříjemné emoce, myšlenky zmaru, lenost, nechuť a podrážděnost, poměrně častým vyústěním bývá poměrně hodně diskutovaný syndrome vyhoření. Kdybychom všichni dokázali opustit představu toho, co se má a dovolili si dělat přesně to co chceme a cítíme jako správné, třeba I zacenu že nás okolí přestane milovat, projevili touhu se projevit i tak, jak nás ještě nikdo neviděl, celý svět by měl mnohem lepší vyhlídky minimálně v oblasti lidského vývoje určitě. To vše co by nevyjárříme a držíme v sobě se projevuje stagnací, frustrací, hněvem, agresí. Kdybychom sebrali odvahu a dokázali být autentičtí, mohlo by se stat, že by se snížil prodej antidepresiv a léků na uklidnění, možná by ubylo neplodných párů, a lidé by byli spokojeněnší, možná by se častějí usmívali….. PROČ? Protože život v každém z nás by přirozeně proudíl starch z bytí takovými jakými jsme by přestal podporovat veškeré stagnace v nás I mimo v nás ty by se pak nemusely projevovat symtomy typu rakovina, deprese, neplodnost ….. Jak poznám co je pro mne to pravé? 1. Úmět neustále komunikovat skrze tělesné pocity se sebou samotným. Neurologický okruh uložený kolem solar plexus a v srdečním svalu nám poskytne dost informací o tom, kde jsme a co je pro nás dobré. Proč strácíme kontakt s tělem? Naše spojení s tělem a rychlou schopnost analyzovat vjemy z prostředí snižuje špantné prokysličení/ snížený průtok krve v cévách, nižší objem kolujících tekutin díky dehydrataci a to vše díky stresu/. První krok k prohloubení kontaktu s tělem se tedy jeví správné dýchání a dodržování pitného režimu: V tom tkví podle mne take celá spiritualita a tvořivost. Pokud je lidské tělo uvolněné, prokysličené, je mozek dostatečně zásoben kyslíkem a všechny vzruchy jsou vedeny velmi rychle a my jsme tady a teď, rychlí v rozhodování, efektivní v činech a odvážní být sami sebou. 2. Sledovat své činnosti, u kterých se cítím dobře a na ty se postupně orientovat 6. Umět si položit si otázku: Kdybych měl poslední rok života, co bych dělal? 7. Mít odvahu důvěřovat své vnitřní moudrosti a ptát se ne druhých ale sebe a podle toho se rozhodovat.
Posted on: Mon, 18 Nov 2013 17:00:10 +0000