Jak žili Češi v Němci okupovaném pohraničí 1943 Smutná byla tehdy oslava cyrilometodějská v neděli 4. července (svátek 5. 7. byl zrušen). Při naplněném kostele při zpěvu ...dědictví otců zachovej nám Pane nebylo oka suchého. Taková byla nálada v obci přede žněmi 1943. Tyroláci dle jejich vyprávění byli na tom tak jako naši, kteří jim byli nuceni udělat místo. Od roku 1918 byli připojeni k Itálii a jako Němci pronásledováni zase Italy. Nedávnou smlouvou Hitlera s Mussolinim dostali možnost optovat pro Německo. Němci jich zase upotřebili k poněmčeni českých obcí v Sudetech. Někteří věřili, že po válce odjedou zase do svých Tyrol, že to bude zase bývalé Rakousko. Říkali, že oni byli v téže situaci, jako jsou nyní naši zabraní a že vědí, jaké to bylo, když sami byli pronásledováni Italy. Pozdější čas ale ukázal, že někteří zapomněli. V červenci bylo zemědělcům odebráno 13 koní do války, mimo první dávku v září 1939, kdy vzali 40 koní s ohledy na plemennou knihu. Teď již ohled nebrali. U odvodu brali bezohledně jak Čechům, tak Němcům. I kobyla od hříběte byla dobrá. V srpnu byl zabaven statek D. Šenka 72, hostinec a obchod J. Krestýna 142 a rodinný domek J. Šenka 250 pro příslušnost majitelů k Protektorátu. 27. srpna 1943 pokračováno s osidlovací akcí. Pro změnu napřed zabrány 4 grunty v Troubelicích. V sobotu 28. srpna brzy zrána přijely do obce tři komise. První zahájila zabírání na horním konci u M. Kouřila 190, dru¬há uprostřed u F. Pospíšila a třetí u F. Konečného 106. Nastalo všeobecné mínění, že bude zabrána celá vesnice. V komisi byli zastoupeni: Brachtl, správce dvora, Schenk, vůdce sedláků z Horní Sukolomi, Nitsche, vrchní správce z Dlouhé Loučky, okresní vůdce sedláků Kühnel z Brníčka, tři písařky a šest jiných. Jak prohnaně si vedli! Na horním konci po zabrání hospodářství M. Kouřila jeli dolů po obci a u F. Blažka 43 se dotazovali, kde bydlí u Nevěřilů 32. Blažek byl najisto uklidněn, že k němu již nepřijdou. Co se ale stalo! Od Nevěřilů šli nazpět zabrat statek užaslého Blažka. Zabrali tehdy celkem 9 statků. Mimo uvedených byli zabráni: J. Šenk č. 65, F. Housírek 66, F. Hejný 99, B. Maixner 10. Ihned v pondělí přijeli Tyroláci s deštníky prohlížet zabrané usedlosti. 7. září vyhnána ze statku rodina Lachnitova č. 104 a 8. září Hönigschmiedova. Týž den ohlášena velká událost - kapitulace Itálie. 9. září přišli do dvora 4 cizí četníci, snad hlídat stohy a stodoly, neboť na Šumpersku jich několik shořelo s nevymláceným obilím. Vjel velký strach do mocipánů u nás. Břevenečtí byli v pohotovosti. Ve dne v noci chodili kolem humen, prý hledat ty paliče, by jim něco podob¬ného nenapadlo též u nás. Na četnickou stanici bylo povoláno 10 rukojmí: R. Plhák 3, J. Brachtl 28, F. Šenk 19, J. Hejný 38, F. Vepřík 49, B. Hnilička 57, L. Kyselý 64, Old. Maitner, obchodník 73, J. Kouřil 86 a F. Smékal 96. Zde jim bylo sdě¬leno, že každý ručí za určitou část obce, zvlášť ale za přistěhovalé Tyroláky. Zkrátka, nikde nesmí hořet, jinak že budou stíháni gestapem. Po mnoho dní se hlídkovalo s pomoci jiných na jednotlivých úsecích. Po obci byla samá hlídka - hasičská, četnická, z břeveneckých a rukojmí. Naštěstí u nás nehořelo a poplašení nacisté nemohli zavírat. 20. září se zastřelil na četnické stanici německý vojáček - zběh. Hledal zde maminku z Berlína mezi uprchlíky před bombardováním. Mladičký sy¬nek německého lékaře - důstojníka. Četníkům se nechtělo v neděli jet s ním k německým úřadům, proto ho zavřeli do četnické kanceláře. On tam ale vypáčil skříň se zbraněmi a před příchodem četníků se zastřelil. Četnický strážmistr Hornitschek měl proto zle, neboť mocipáni to poklá¬dali za ostudu v české obci. Osudy zabraných: Když si nová vrchnost uráčí, naporoučí a zabraní musí odvádět do dvora a na zámek do Loučky to, co se této zalíbí. V. Unger, držitel 8 slepic, na rozkaz drába musel okamžitě dvě odnést do dvora, další dvě prodat do sběrny a peníze odvést také do dvora. F. Pospíšil musel poslat dvě slepice do Loučky. Čeledín na kole je vezoucí byl zle vyšetřován, že přivezl jednu uduše¬nou. Slepice s kuřaty, husy i s housaty byly častými nucenými dodávkami vrchnosti a ukázkou nového spravedlivého řádu, jak nám byl stále přede¬stírán tiskem a rozhlasem. Prohlídky zabraných usedlostí houfy Tyroláků a jiných Němců byly čas¬to prováděny za účasti nové vrchnosti. Přišli na grunt bez optání, bez po¬zdravu. Vlezli do světnic, do komor, ofotografovali a aniž by se omluvili, šli zase do dalšího zabraného domu. Kdy přijedou se nastěhovat neřekli, a tak lidé žili v neustálém hrozném vypětí nervů. Po krátkém čase, navnadivše své známé, přijeli znova s nimi a historie se stále opakovala. 27. října byla vyhnána ze statku rodina Krestýnova č. 98 s důvodem již známým. Ráno přišel dráb s nařízením do večera se vystěhovat. Chtěli oni do chalupy po rodičích. K tomu ale museli mít svolení od milostpána vrchního správce Nitsche z Loučky. Dráb hlídal při stěhování, aby neod¬vezli více, než bytové zařízení. Nepomohlo nic, že byl rolník J. Krestýn t재ce nemocen. Však také právě 14 dní po vystěhování zemřel.“
Posted on: Sun, 08 Dec 2013 08:45:53 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015