Když Pán popisoval soud nad národy, řekl, že rozdělí národy na ovce a kozly. M 25,31-6 Ovce ho budou následovat do Jeho Království a kozli půjdou do věčného zatracení. Jejich odlišující charakteristikou je, že ovce jsou ti, kteří mu dali napít, když měl žízeň, najíst, když měl hlad a jako cizince ho vzali k sobě pod svou střechu. M 25,35 Když se tázali, kdy to udělali, odpověděl jim: „Amen, říkám vám, že cokoliv jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mne.“ v.40 Základním kritériem, podle něhož budeme souzeni, bude naše jednota s těmi, kteří jsou odlišní. Celé národy budou tímto způsobem odsouzeny. Víme, že na konci podlehne mnoho národů příšerné zkáze, ale také víme, že některá království tohoto světa se stanou královstvími našeho Pána. Z 11,15 Národy, které budou rozsouzeny jako ovce vstoupí do Jeho Království a budou to ti otevření sirotkům, vdovám, opuštěným, nuzným a cizincům, ve kterých bude svým Duchem přítomen Kristus. To je základní kritérium, podle něhož budou národy souzeny, a je to také důvod, proč nám Pán udělil svá požehnání pro Ameriku a další národy podle míry, kterou má. Rasizmus projevuje dva z nejzákladnějších problémů lidského srdce – strach a pýchu. Můžeme vstoupit do Božího Království tím, že mu čelíme, potlačíme strach i pýchu a přijmeme „toho nejmenšího“, od nás odlišného. A v něm Krista. Pokora je základní rys, který nám umožňuje být otevření k těm, kteří jsou od nás odlišní. Tak ostatním pomáhá snížit svou obranu proti nám. Protože Bůh dává milost pokorným Jk 4,6. Překonání tohoto problému nás přibližuje jako nic jiného milosti Boží. Přidáme-li k pokoře agapé=lásku a budeme oddáni tomu, abychom budovali jeden druhého, když nebudeme jeden druhého strhávat, potom budeme stavět základy Království. Uzdravování kulturních ran. Jako kulturní hříchy se budou předávat z generace na generaci, dokud se lidé neobrátí a nebudou vyznávat hříchy svých otců a neodvrátí se od nich. Ve staré smlouvě vidíme tak často tuto modlitbu. Vyslovovali ji nejspravedlivější muži jako Daniel, kteří sami neměli s hříchem nic společného. Rozuměli tomuto principu a byli ochotni to udělat pro svůj lid. A je to základem kříže a je to pravá přirozenost Krista a těch, kteří jsou Kristu podobni. Biblické pokání je mnohem víc, než jenom říct: sorry, nebo dokonce i cítit lítost. Je to odvrácení se od našich zlých cest. Církev na jihu byla jednou z bašt, kde se zrodily pomatené teologie a filosofie, ospravedlňující a podporující otroctví. I když je dnešní shromáždění jižních baptistů velmi odlišné od toho původního a mnoho z jižních baptistů bojovalo v předních liniích proti rasizmu, tak existuje důvod, proč je jedenáctá hodina v neděli dopoledne nejsegregovanější hodinou týdne. Ve shromážděních jižních baptistů se stále vyskytují bašty rasizmu. I v mnoha dalších denominacích hnutích. Na př. chebští Romové se už nescházejí ve Vinici a byl by, Ivanko, zázrak, kdybys ty sama našla ve Vinici v pondělí večer vietnamské shromáždění a kdyby tě přijali, a ty je, a byli byste jedno v Kristu. To byste Chebem pohnuli. Není to myšleno jako ukazování si prstem na jakoukoliv skupinu. Celá církev je jednou z bašt této nejmocnější nepřátelské pevnosti – rasizmu. Zeptejte se ve všech Křesťanských sborech a společenstvích, jak Kristu získávají Romy, Vietnamce, Ukrajince a kolik jich mají ve staršovstvu a kolik jich káže na konferenci v Třinci nebo v Brně. Je to také jeden z důvodů, proč existuje tolik denominací. Ale jednou bude církev osvobozena a jižní baptisté budou pomáhat při našem EXODU - vyvedení z této hrozné temnoty, která se nyní rozprostírá po zemi. Jižní baptisté jsou na pokraji OBNOVY, a ta bude zažehnuta jejich houževnatým útokem na tuto zlou moc rasizmu. Církev jižních baptistů může mít tu čest pokračovat ve stopách Martina Kinga juniora, měli by převzít vedení v této velké bitvě proti světovládci rasizmu. Jednou jižní baptistická církev do tohoto boje vstoupí a povede jej. Pán se těší z vykoupení. Je to Jeho základní práce. Bude se těšit z toho, že vezme to zlé, co bylo v církvi jižních baptistů, a využije to pro dobro - a zničí tím opravdové zlo, které se snažilo využít církev. Světlo církve. Rasizmus je jedním z největších světových problémů a my musíme ukázat světu odpověď na tento problém. Ale nebudeme mít duchovní autoritu nad těmito pevnostmi nepřítele, pokud budeme mít tytéž pevnosti v nás samých. Musíme rozpoznat, že dnešní církev je stále ještě jednou z nejmocnějších bašt rasizmu. Je to jedna z nejsegregovanějších institucí ve světě. Samozřejmě jsou tu i světlé výjimky, ale všeobecně je to pravda. Duchovní úzkoprsost převažuje jako přirozenost. Pracuje v nás, když soudíme jiné církve, hnutí nebo lidi jako méněcenné, nebo se jich bojíme, protože nejsou součástí naší grupy. Tato duchovní forma rasizmu je kořenem mnoha rozdělení a denominací v Těle Kristově. Když Pavel zaznamenal kvalifikaci pro starší v církvi, upřesnil, že mají být pohostinní. T 1,8 V původním řeckém textu stojí: „Ti, kteří prokazují pohostinnost cizincům a příchozím, vetřelcům.“ Jednoduše tím chtěl říct, že příklad církve – starší - má být otevřený těm, kteří jsou odlišní. A to je známka nejen pro pravou duchovnost. Člověk, který není otevřený odlišným lidem, je buď pyšný anebo nejistý na to, aby mohl vést církev. Přirozenost naší jednoty. Zatím co bude celý svět upadat do chaosu etnických konfliktů, začne církev růst v jednotě. A to neznamená, že máme být všichni stejní, ani že se máme podrobit stejné organizační struktuře, stejně jako se manžel nestane jedním se svou manželkou tím, že se bude snažit z ní udělat muže. Naše jednota je založena na rozpoznání a ocenění našich rozdílných rysů. A celé stvoření odráží Pánovu lásku svou odlišností. ON vytváří každou sněhovou vločku, list, strom i každého člověka odlišné. Rozdíly nejsou vytvářeny pro konflikt, ale abychom jeden druhého potřebovali a doplňovali. Jen proto, že stále pokračujeme ve své oddělenosti od Pána, hledáme jen ty, kdo se podobají nám, místo abychom v druhých hledali Jej. Pokračující oddělenost od Pána má za důsledek pokračující nejistotu, a proto vnímáme tyto rozdíly jako hrozby. Z toho nevyplývá, že v budoucnu nebudou dogmatické a procedurální rozdíly, které způsobují konflikty mezi církvemi a hnutími. Jen na nich nikomu nebude záležet, protože život je víc, lidé jsou víc. Pravou jednotu církve nenacházíme v kompromisech našich přesvědčení. Většina rozdílů, které v církvi vyvolaly konflikty a rozdělení, nejsou tak důležité, aby Tělo Kristovo rozdělily. V mnoha případech vzdorujeme nejvíc těm, které nejvíc potřebujeme, aby nám přinesli správný balanc a pohled na naše představy pravdy.
Posted on: Wed, 07 Aug 2013 19:57:15 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015