Našli jsme včera vypadlé zebřičky, nevěděli jsme, co s nimi, jestli je vrátit do hnízda ve zdi, když je dospělí pravděpodobně přestali krmit, proto je to vyhnalo, nebo je vzít a pokusit se ty nebožáčky nějak dokrmit. Nakonec jsme vzali jen nejstarší a druhé dvě vrátily. Po pár hodinách vypadly ty dvě znovu, třetí se nenašla, vzali jsme tedy i tu druhou, i když byla ve stavu, že jsem myslela, že si ji Reník jen u sebe chvíli podrží, než odejde do zvířecího nebe. Podchlazená, poraněné hlavičky od pádu, nohu, i očíčka prostě takový pár centimetrový chmýříčko. Nechala jsem to na Reníkovi. Dal je do zimní čepice s bambulí na radiátor na kus placaté břidlice z akvária a krmil je ze začátku trochu násilím dvěma klacíčky jak číňánek, zbylými kousky z vonných tyčinnek. Úplně se mě nitro svíralo, když jsem je viděla, říkala jsem si, čím menší tvoreček, tím víc soucitu v člověku vyvolá. Po probuzení otevřel Reník dveře a čekala jsem opravdu všelicos od něj za zprávu. Načež hlásí. Obě jsou napapané, samy otevírají zobáčky. No takový pocit úlevy jsem dlouho neměla a taky vděčnosti. Nikdy to nevzdávat, když člověk za někoho "bojuje" a prosí!
Posted on: Wed, 18 Sep 2013 05:29:06 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015