Nevím jestli mě mají rodiče vůbec rádi. Každý den mi opakují jak jsem k ničemu, srovnávají s každým známým(a už vůbec nechápu srovnání s boháči ze Sapy, kteří nikdy nemuseli pracovat) občas se objeví věty proč jsem se vůbec narodil. Nevím co mám ještě dělat abych se jim zavděčil. Starám se o obchod, jezdím do Sapy pro zboží, pracuji 14h denně(8-19h obchod a potom doplňování zboží a úklid, každý s velkým obchodem to zná). Vyřizuji jim papíry a všechny další kraviny. Nikdy jsem si nemohl najít kamarády, protože jsem musel ihned po škole do obchodu. I přesto jsem školu miloval a chtěl jsem studovat co nejvíc/nejdál jsem mohl, bohužel rodiče asi nemají stejný názor a moje vzdělání se zastavilo na Bc. Nevadí mi práce, dřina, nemožnost studia ale vadí mi, že s rodiči nemohu mluvit. Vždycky jsem ostatním dětem záviděl to, že si mohly s někým popovídat, svěřit se. Pohled na smějící se dítě s tátou nebo mámou bylo, jako bodnutí do srdce. Nestarali se o moje studium, byl jsem velmi smutný, když se moje rodiče za ty 4 roky ani jednou neobjevili ve škole(SŠ), na základce chodila moje teta na třídní schůzky. Vůbec nechápu proč se rozhodli pro další dítě, když se k němu teď chovají stejně, jako ke mně. Je velmi smutné sledovat, jak vaši rodiče odjíždějí na dovolenou do Německa, Itálie nebo Řecka a vy sám víte, že nikdy jinou zem neuvidíte. Někdy mám chuť se rozeběhnout pryč a už se nikdy nevrátit ale pokaždé, když to chci udělat tak si vzpomenu na bráchu, kterého by čekal stejný smutný osud. Modlím se abych jednoho dne mohl s bratrem utéct a nikdy se nevrátit, horší život už ani není. Proto vy, kteří máte fungující rodinou buďte za ní rádi! Nejhorší je, když máte rodiče velmi blízko ale zároveň velmi daleko. Vyměnil bych cokoliv abych poznal rodičovskou lásku.
Posted on: Thu, 29 Aug 2013 18:50:33 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015