Nezaměstnanost Neschopnost společnosti využít a uživit všechny, systémová sociálně-ekonomická vada kapitalistické společnosti, v předchozích formacích neznámá. Prvotní pospolitost zaměstnávala lidi rovnoměrně podle schopností, přebytečný otrok byl prodán, aby pracoval jinde, nevolník se rodil a pracoval na pronajaté či vlastní půdě. Teprve masové stěhování do měst, kde rozvíjející kapitalismus potřeboval pracovní sílu, aby ji po čase zčásti nahrazoval stroji, vytvořilo masovou nezaměstnanost jako společenský problém, v pozdějším socialismu rovněž neexistující. Podle Marxe vytváří nezaměstnaní „rezervní armádu pracovních sil“, podle liberálů jde o přirozený jev a podle demagogů „kdo chce pracovat, práci si najde“. Podle jiných je to neschopnost postarat se sám o sebe, což není pravda, neboť člověk může svou výměnu látkovou, tedy život, uskutečňovat pouze prostřednictvím společnosti. Jde o začarovaný kruh: dlouhodobá nezaměstnanost jedince se mění v nezaměstnatelnost, vytváří nezvladatelný lumpenproletariát, ale hlavně nespokojenou radikální masu, schopnou ohrozit systém a jejíž nespokojenost je nutné tlumit štědrými sociálním dávkami, což pak vytváří i částečnou nezaměstnanost dobrovolnou. Vysoká produktivita práce nekompenzovaná snížením pracovní doby a tím i zisků pak na druhé straně neúměrně zvyšuje náklady z výnosu daní na sociální systém. Nezaměstnanost je důsledkem rozporu mezi přísným plánováním uvnitř podniku a převládající vnější živelností výroby, rozdělování, směny a spotřeby. V tržním hospodářství je dlouhodobě a systémově neodstranitelná.
Posted on: Mon, 29 Jul 2013 17:40:18 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015