Nečtené stránky karate od Vaška. Karate má různé stránky. Nedávno jsem otevřel jedny Internetové stránky jednoho oddílu karate. Pojednávaly zasvěceně o cvičení, filosofii, přemisťování, dýchání a jiných náležitostech karate. Byly to všelijaké vlastní i porůznu pochytané informace a představy o karate, a také diletantská kritika toho, čemu její autoři neporozuměli. Ty výklady měly jednu chybu. Onen oddíl totiž dobře znám a vím, jak jeho cvičenci cvičí. To, co na svých stránkách uvádějí a doporučují druhým, však sami bohužel příliš nezvládají. Aniž kdy skutečně zkoumali podstatu karate a jeho metodiku tréninku (do), domnívají se, že karate správně pochopili. V karate je nutné, aby předtím než začne někdo poučovat druhé, všechno napřed řádně vyzkoušel sám na sobě a vše dokázal tzv. svým tělem. Jinak jsou všechny byť i dobře míněné rady a případně i správné pokyny jenom prázdnou teorií k ničemu. Na oněch Internetových stránkách byly uvedeny názory v podstatě nezralé, které byly podložené nedostatečnou zkušeností, špatnou praxí, převzatou cizí teorií a omezeným poznáním. Možná zněly libě uchu laika podobné povahy a stejného smýšlení o světě, životě a cvičení, ale jinak byly hlediska skutečného tréninku bezpředmětné. Kdo by se chtěl podle nich řídit, musel by je vyzkoušet a opravit vlastním cvičením. Společný trénink uvedeného oddílu spočívá v tom, že si každý ze cvičenců dělá, co chce a co jej napadne. Neuměle okopávají sebe nebo boxovací pytle, nemotorně poskakují a neobratně provádějí nepochopenou techniku, která není nijak vlastní skutečnému karate. Kdysi ve svém nezkušeném mládí pojali prostoduché představy o karate a o způsobech jeho cvičení, které již nikdy nerevidovali, ale které neustále stereotypně vnucují sobě i druhým. Zůstali věčnými začátečníky. V tréninku bojových umění se díky agresivitě mediální masáže infantilnost vyřádí až do pozdního věku. Zmínění sportovci nejsou například schopni, aby se na svém společném tréninku nějak zorganizovali a alespoň několikrát si spolu zacvičili to, co dělá trénink karate tréninkem karate – totiž nějakou základní sestavu (kata), popřípadě základní techniku (kihon). Nečiní tak hlavně ke své škodě, a není síly, moci ani pomoci, která by je k tomu donutila. Takových oddílů je dnes jistě mnoho, kde se cvičenci nejapně utěšují tím, že cvičí karate, když nosí pěkná kimona, dlouhé pásy, pestré chrániče, tlusté boxerské rukavice a přitom třeba zápasí, tlučou do sebe a do pytlů a provádějí neohrabané pohyby, které jim dodávají pocity zdání tvrdých chlapů. Západní způsob tréninku je demokratický (úpadkový). Zkažení cvičebně mladší cvičenci (začátečníci) si dobrovolně od starších a zkušenějších cvičenců příliš radit nenechají. Ostatně nejsou ani schopni poznat, kdo ze starších cvičenců je zkušenější. Vše posuzují podle jen svých povrchních kritérií. Kontinuita cvičení je nezajímá, pouze se na ní přiživují. Zodpovědnost za osud a vývoj karate (potažmo sebe) bývá dnešním cvičencům zcela cizí. Přitom cvičení, které je vedené duševně nejapnými motivy a bez projekce překračující meze osobní a časoprostorové omezenosti, působí velice zhoubným účinkem jak na cvičící, tak na jejich prostředí. A je trestem navíc, že nepříznivé důsledky svého jednání ihned nevnímají. Je jistě lepší hledat klamné sebevědomí špatným způsobem cvičení, než se oddávat konzumnímu rozkladu své bytosti, jak je zcela běžné, ale není to příliš rozumné, když jsou k dispozici mnohem lepší metody tréninku. Běžný člověk vychovaný západní kulturou dobře vnímá, že něco v otázce jeho sebevědomí není v pořádku. Je to však trauma obvykle tak nepříjemné, že mu rád všelijak vyhýbá. Zůstává potom skryté v podvědomí, odkud ovlivňuje celé jeho vnímání, myšlení a chování. Protože se všichni chovají podobným způsobem, nepřijde na tom nikomu nic divného. Nakonec se z průmyslově vyráběného bytostného postižení (genocidy) stává falešný morální standard, na jehož zneužívání se v tzv. tržní ekonomice vydělávají nehorázné zisky. Povrchní zakrývání bytostné degenerace se stalo moderním stylem života, ale poškozené sebevědomí a bytostné postižení ve skutečnosti nijak neléčí. Osvědčenými prostředky na zhoršování bytostného postižení nejsou pouze drogy, alkohol, zábava, peníze, majetek, vzdělání, sport a mnohé jiné, ale také špatně pochopený a prováděný trénink. Zvrácená západní mentalita rychle všechno překopává ke svému zvrhlému použití a ke své značné škodě. To, co se dnes obvykle vydává za trénink karate, ve skutečnosti žádným tréninkem karate vůbec není. Je to plytké nebo výkonnostní sportování, které bývá navíc provázené značnými nedostatky, dokonce i z hlediska západního sportovního tréninku. U západního tréninku získává sportovec (sebe)vědomí nepřímo pomocí zdolávané námahy a díky dosaženým výkonům a výsledkům. Psychosomatická kvalita techniky výkonu bývá při tom zlepšována pouze nepřímo (násilně), často je dokonce i zhoršována. Soutěživý sportovec dosáhne žádoucího výkonu nebo výsledku, zatetelí se radostí, nabyde sebevědomí a případně získá i nějakou hmotnou odměnu. Dostal tak pro sebe či druhé uspokojivý důkaz sebejistoty a případné skvělosti. Avšak červ pochybností v jeho nitru stále hlodá. Fyzická námaha podstupovaná při tělesném tréninku (obecně při každém tělesném pohybu) nepřímo nutí, aby si cvičící osoba uvědomovala své tělo. Obvykle k tomu dochází podvědomě a cvičenci tento tlak ignorují. Západní trénink je veden zevně manifestovanými pudy, které vyhánějí vědomí z těla. Nemnohé jedince napadne, že je možné akt pronikání těla vědomím provádět přímo a uvědoměle, bez závislosti na tělesném zatěžování. A málokdo pochopí, že je to dokonce i jedním hlavních účelů skutečného tréninku. Což je smyslem života převádět vědomí na hmotu (utrpení)? Pro rozumného člověka jistě nikoliv, ale přesto se tomuto gravitačnímu procesu většina lidí z pošetilého nadšení nebo z tupé pohodlnosti oddává. Nesprávné pojetí tréninku posiluje bytostnou nedostatečnost, která podobně jako každá jiná choroba chrání sebe sama před vlivy, které by ji mohly nějak ohrozit. Nakonec nemoc tak ovládá člověka, že tento prosazuje její vůli i proti svým bytostně nejvlastnějším zájmům. Že si hostitel není vědom svého područí, je první podmínkou účinné kontroly parazitem a odebírání jeho produkce. Není všechno zlato, co se třpytí, a proto je podprahový (energetický) parazitizmus mnohem a mnohem účinnější než zjevný. Trénink by měl být lepším a vyšším rozměrem běžného občanského života. Pokud si cvičenci trénink uzpůsobují podle svých povah a sklonů k obrazu svému a podle svého obrazu světa, není takový trénink obvykle vůbec skutečným tréninkem, ale pouze utužováním neblahé závislosti a procesu bytostné degenerace Duševní rovnováha (sebevědomí), která závisí např. na újmě druhého, porážce soupeře, vítězství, výkonu, vzdělání, majetku, drogách a jiných prostředcích, je dosti ošidná. Když se tyto prostředky budou jednou zákonitě nedostávat, tak na nich závislá duševní rovnováha a sebevědomí rychle zmizí. Na takovém přístupu ke cvičení nelze skutečný trénink nijak zakládat. Jeho záměry jsou zcela jiné. Především má zbavit člověka falešného pěstování klamného sebevědomí, na kterém si nevědomí cvičenci tak převelice zakládají. A nejen to, má učit jedince prosté kázni těla a mysli. Toto znamená, že musí vést přesně k tomu, čemu se cvičenci deformovaní západní kulturou tak úzkostlivě vyhýbají, a co jim tak naléhavě bytostně schází. Nápravu v zcestném (západním) pojetí tréninku může učinit jednoduché, vytrvalé a uvědomělé cvičení jedné sestavy (kata) nebo jednoho cviku (kihon), a to bez ohledu na nějaké zevní výsledky (soutěž, použití technik, zkoušky apod.). Jenomže tímto způsobem nechtějí nepovedení západní cvičenci za nic na světě uvažovat a ani cvičit. Rychle při tom totiž ztrácejí svoji podmíněnou motivaci, dobrou náladu, sebejistotu, bdělé vědomí a pozornost. Tradiční cvičení sestav (kata) je koncipováno jako cvičení poziční. Vykonávají se při něm jednotlivé pozice (technika) a jejich přechody mezi nimi (pohyb). Pokud se takové cvičení provádí nedbale a nesprávně, zejména při špatné motivaci, nedospěje se jím k ničemu dobrému. Cvičenec si pouze utvrdí své zlozvyky, osvojí si špatné návyky a vytvoří si nepřekonatelné bloky. Tím vším se ve své nezpůsobilosti paralyzuje, takže ničí svůj organizmus a demoluje sám sebe. Karate chrání samo sebe. Klasickému způsobu provádění individuálních cvičení (kihon, kata) se dnešní cvičenci obvykle velice rádi vyhýbají. Jsou pro ně nudná a otravná, protože nepronikli do jejich pozoruhodné problematiky. Raději se věnují poutavějšímu soutěživému zápasení (nevědomky orientovanému na slabší fyzické nebo imaginární soupeře). Sportovní cvičení sestav (kata) jsou zpravidla zcela nedostatečná. Pro sportovní soutěžení jsou tradiční individuální cvičení (kihon, kata), která jsou nedotažená až do jejich samého konce, vlastně zcela nevhodná a nevýhodná, neboť sportovnímu výkonu překážejí. Obyčejný boxing nebo kickboxing je pro tyto účely jistě lepší. Přináší rychleji požadované zevní výsledky, které jsou však hlediska bytostného vývoje zcela bezcenné. Západním sportům obecně schází jakákoliv inteligentní nadstavba, která by imponovala rozumným lidem. Známí sportovci a jejich obdivovatelé (fanoušci) nebývají vzory přílišné důvtipnosti. Vážné zájemce o skutečný trénink karate by měl zajímat onen zakopaný pes, který je v něm schován. Většina cvičenců karate však zlatý poklad, který je ukryt v jeho původních způsobech cvičení, nevšímavě pomíjí a odhazuje. Jsou to dnes vůbec nečtené stránky karate. Prvotní nácvik sestav karate býval dříve prováděn v pomalém tempu, takže provedení jedné základní sestavy trvalo asi 2 minuty. Tato doba se dnes velmi zkrátila. Účelem pomalého provádění bylo setrvávání v pozicích a psychosomatické ustalování (hledání správné a optimální polohy). Staří cvičenci se snažili provést správně jednotlivé pozice (formu) a nabýt v nich jejich obsah (vnitřní sílu). Později přicházelo v úvahu studium přechodů mezi pozicemi (pohyby). U všech cvičenců karate (i u tzv. mistrů), lze obvykle nalézt různé chyby v přemisťování, které nesouvisejí s kondicí či stářím. Zlepšování pohybu velmi závisí na kvalitním růstu (studiu) kondice a techniky provádění cviků. V tomto ohledu nemívají cvičenci příliš jasno. Další trénink formálních cvičení (kata, kihon) mohl spočívat v dynamickém provádění pohybů a to způsobem, který je například v Číně znám jako jeden z druhů tvrdého cvičení vnitřní síly (chi kung). Využívalo se při něm známého pravidla luku a šípu, takže jednotlivé pozice byly prováděny v příslušném napětí (natažení luku) a pohyb byl vykonáván jeho uvolněním (výstřelem šípu). Přičemž krajní polohy cviku (pozice) byly napětím na provedení dalšího pohybu. Pokud se frekvence rytmu provádění cviků v napětí (pozice) - uvolnění (pohyb) - napětí (pozice) zrychlila, cvičení se začalo blížit okolnostem reálného boje (proti převaze několika silnějších protivníků). Cvičenec tímto způsobem začal vnitřně vnímat a chápat, o co v zevní technice karate ve skutečnosti jde. Je to sice jednoduchý, ale velice účinný způsob cvičení, který nevyžaduje žádné velké teoretické znalosti. Jeho metodika je vepsána ve formě provádění tělesných pozic, ale pro většinu dnešních nezdárných a nezpůsobilých cvičenců je to způsob cvičení nepochopitelný a nepřijatelný. Dalším stupněm tréninku může být obsahové cvičení vnitřní síly, které je v Číně známé jako měkký chi kung. Jeho podrobný popis přesahuje rámec tohoto pojednání, ale přesto je uvedeno následující cvičení, které k němu tvoří velice dobrý přechod. Každý tělesný pohyb vyvolává napětí svalů a zvednutí vnitřní síly vzhůru. Po provedení pohybu, když je zaujata příslušná pozice, je nutné se uvolnit a nechat sílu klesnout a ustálit (sedimentovat) v základně střehu, tj. v místě pod chodidly a mezi spodníma nohama (prostor chodidel, kotníků a bérců). Po ustálení síly (váhy) je vhodné z této oblasti vést při podlaze další pohyb. Válku (válečné umění) je nutné studovat a nepoddávat se přirozeným či podvrženým pudovým tendencím, k tomu je však nutné se nejprve uzpůsobit. Karate je považováno za hybný zen (dozen). Jeho trénink je vhodný pro osoby, kterým se nedostává pohybu, a kterým případně dělá problémy zen nehybný (zazen). Válka je zen. Zen řeší problémy polarity (války). (V.L. 23.5.2013)
Posted on: Mon, 19 Aug 2013 12:08:49 +0000