OBČANSKÉ SALDOKONTO ANEB NENÍ ZAČ, KLIDNĚ JDĚTE A AŽ BUDETE ODCHÁZET, ZAPLAŤTE U POKLADNY Jak jste jistě pochopili z názvu článku, jde o mou osobní výzvu vůči veskrze socialistické výzvě „Děkujeme, odcházíme“, s jejími následnými logickými dopady. Veškerá analýza problému se skrývá v nadpisu tohoto článku a převážné většině z vás netřeba již dalších komentářů. Navzdory tomu, co jsem doposud uvedl, mi přece jen dovolte myšlenku poněkud rozvést. Podobné výzvy totiž opět souvisejí s tím, kolik toho v hlavě máme a co vlastně známe. (Podobné výzvy totiž opět souvisejí s vědomostmi, dovednostmi, schopnostmi, morálně volními vlastnostmi – a s tím souvisejícími možnostmi.) Když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, vysoké procento tehdejších dětí nemělo vůbec žádnou šanci opustit državy rakouské monarchie. Velmi moudře a prozíravě si začala budovat vzdělanější a chytřejší obyvatelstvo, a kdyby tuto její moudrost její následovníci akceptovali a vzdělávali se stejně jako národové, pak by tu dodnes existovalo mocnářství a všichni jsme žili spokojeně. Proč tolik řečí? No protože jsme si jaksi zvykli, že máme spoustu věcí zadarmo, ale ve skutečnosti – zadarmo není NIC. Ani vzdělání, ani zdravotní péče. Pokud tedy někdo celkem spokojeně a ZADARMO inkasoval nějaké služby či prebendy, měl by je ZAPLATIT. Nějak. Jaksi se předpokládá, že školství, to jsou výdaje státu. Já se ale ptám: A PROČ BY MĚLY BÝT? Proč mám ze svých daní přispívat někomu, kdo bude v klidu využívat výhody, kdežto nevýhody přenechá s úsměvem k úhradě jinému? Proč bych měl sponzorovat vzdělání mladých, o to více ambiciózních a náročných, avšak v mnoha směrech neschopných poloamatérů žijících v přesvědčení, že mládí je automaticky pasuje do role nejchytřejších? Ano, myslím si, že za akcí „Děkujeme, odcházíme“ stojí právě garnitura oněch zmiňovaných „mistrů světa“. Šampionů, kteří v lepším případě při poctivém výkonu praxe „v terénu“, ale především s vytrvalostí a vůlí nabýt zkušeností a poznatků, za deset let zjistí, jak moc se jim toho po ukončení studia nedostávalo. Proto jsem svůj článek nazval tak, jak jsem jej nazval. Jenže problém se netýká pouze zdravotnictví. Ano, všichni víme, že je situace ve zdravotnictví katastrofální. Avšak já se ptám: Skutečně JENOM ve zdravotnictví?! A není této výzvě věnováno více času a pozornosti, než si ve skutečnosti zaslouží?! Podívejme se na to ze široka: Volební právo tu má každý. Ať parazituje na systému a společnosti, ať je to zloděj, vrah, svatý, génius či blb na pomezí nesvéprávnosti. Totéž platí o dalších právech, tudíž i o právu na vzdělání. Ovšem tato práva hradíme, a hlavně: za rozhodnutí trpíme všichni bez rozdílu. Jak vidíte z opakujících se akcí typu „Děkujeme, odcházíme“, dochází ke krizi demokracie. Demokracie v té podobě, jak ji známe, by měla doznat některých korekcí, zejména pak v oblasti práv, jejichž zajištění nás stojí všechny kupu peněz. Takže začněme u lékařů a pokusme se nalézt společného jmenovatele i pro další obory: 1. Je hezké, že děkujete, jděte si, kam chcete, avšak pokud jste na daních neuhradili minimálně své vzdělání, máte smůlu, doplaťte to u pokladny, až budete odcházet. 2. Stejně ale musíme měřit i ostatním, jimž se dostalo vzdělání, ať již kteréhokoli. 3. A nejde tu pouze o vzdělání, týká se to všech podpor, na něž máme tzv. právo, jež však platíme všichni v daních tzv. solidárně, tedy i pro ty, kteří inkasovali ze systému více, než do něj vložili. Vzpomeňme jen našich zcestovalých spoluobčanů, jejich výletů z Čech tu do Anglie, tu do Kanady – a zpět. Není tím jmenovatelem vzájemná bilance příjmů a plateb mezi státem a občanem? Nemáme zde tedy jasnou veličinu, zcela zřejmou, snadno spočitatelnou a transparentní? Každý účetní ji musí znát. Je zásadní na konci každého roku. Zove se SALDO. Ano, saldo příjmů a odvodů mezi občanem a státem. Kolik jsme státu zaplatili a kolik stát zase poskytl nám. Ministerstvo školství přece ví, kolik stojí rok základní školy, kolik střední atd. Ministerstvo sociálních věcí ví o KAŽDÉM občanovi, zda čerpá sociální dávky a v jaké výši. Ministerstvo financí má přehled o daních, ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY o SALDU ve vztahu ke zdraví… Saldo lze vést každému občanovi. A hned bude patrné, kolik stát zaplatil za občana a kolik občan vrátil státu. Pak se nebudeme muset zlobit na lékaře, že chtějí odejít. Mají-li účty vyrovnány, budiž. Je to jejich svobodná vůle, vůle svobodného člověka. Nejsou-li ovšem účty vyrovnány, musí se saldo nějakým způsobem dorovnat. Penězi, něčím jiným… Čím, to ponechám na zvážení čtenářům. Ale pokračujme dále. Můžete ještě namítnout, že nelze rozpočítat na SALDO občana vše, například výdaje na silnice a dálnice, rozvody elektřiny, telekomunikace a dalších tisíc věcí. Ano máte zatím pravdu. Ale už se přece platí silniční daň, platí se dálniční známka, takže jak vidíme, stát-systém se snaží zpoplatnit i ty funkce, kvůli jejichž zajišťování státní instituci vůbec potřebujeme. A je to dobře, protože pak bude SALDO konto občana naprosto transparentní a spravedlivé. Bohužel nyní budeme muset začít rozmotávat ten problém po částech. Co tedy pro začátek ZDRAVOTNÍ SALDOKONTO OBČANA? V případě zdravotních pojišťoven by mělo být samozřejmostí, aby si občan zkontroloval, kolik za něho pojišťovna za rok uhradila. Jsou to údaje o NAŠICH platbách, měly by tedy být dostupné především nám. Zkusili jste někde vyhledat, kde byste mohli jednoduše zadat třeba své rodné číslo a obdrželi přehled o tom, kolik úkonů ten který lékař za vás naúčtoval pojišťovně? Nenašli? Já také ne! A jsme u toho. Zde se nachází první kanál, kudy tečou peníze ze zdravotnického systému. A takových kanálů je více. A pokračujeme. Víme, že musíme zprůhlednit a zpřístupnit údaje o pacientech a pacientům. Je přece nemyslitelné, aby za služby , které odebírám já osobně, vedl evidenci, nárokoval a následně za mne platil někdo, kdo mi ani tato data nezpřístupní. Neúčtuje si někdo takto za mne dvakrát? Nebo třeba něco, co vůbec neprovedl? Seznam zdravotnických úkonů a plateb by měl být přístupný každému pacientovi bez ohledu na pojišťovnu. Stejně tak každý odvádí platby zdravotní na pojišťovny. Každá pojišťovna hlídá každou korunu. Každé dva roky kontroluje zaměstnavatele, zda vyměřili a odvedli pojistné správně. Pak tedy mají i evidenci o pojištěncích, kolik kdo zaplatil. A pokud ne, určitě to ví občan sám a měl by mít možnost i tuto částku kontrolovat! A hle, už tu máme jak příjmovou, tak výdajovou stránku ZDRAVOTNÍHO SALDOKONTA OBČANA. Ono totiž, pokud se nekontrolují objemy prací ani úhrady za jejich vykázání, je tam opravdu velká možnost systém zneužívat. Pojďmě ale ještě dál. Co sociální dávky? Musím zeptat: Nečerpá náhodu spousta lidí invalidní a jiné důchody, a přitom vesele načerno melouchaří? Pak tu máme evidenci ministerstva práce a sociálních věcí. Eviduje každou korunu. Jak to, že nevíme, kolik jsme vyčerpali? Takto bychom se snadno propracovali k SALDU OBČANA VŮČI STÁTU! Ale ještě vytrvejme. Daná věc má i další následky. Jak může svobodně volit ten, kdo je na systému existenčně závislý? Pochopitelně volí v ZÁVISLOSTI na vlastním přežití. Svobodně může volit pouze ten, kdo je skutečně SVOBODNÝ, tedy na systému nezávislý. Ten, jenž má v první řadě NULOVÉ nebo POZITIVNÍ SALDO KONTO. Ten, jenž více zaplatil, než vyčerpal. A my chceme, aby občané volili svobodně. Pak tedy: Volební právo může uplatnit jen ten, kdo má nulové nebo pozitivní SALDO vůči státu. Velmi bych se přimlouval za to, aby do budoucna bylo školné zadarmo pouze na úrovni základních škol. Pokud by bylo školné hrazeno již nyní, neptal bych se potom lékařů, proč mi vrážejí kudlu do zad, když jsem jim přispěl na vzdělání. Stejně tak, jako bych neměl divný pocit, že někteří volili určité strany jenom proto, aby měli plná korýtka i bez ohledu na to, co to přinese zemi – nám všem. A především bez ohledu na to, co oni sami do systému vložili, vkládají a vkládat eventuálně budou. JUDr. Ing. Rostislav Senjuk 12. 1. 2011
Posted on: Mon, 23 Sep 2013 19:02:42 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015