Od: [email protected] * 31. 7. 2013 Milý bratře, proč máš strach nazývat se křesťanem nebo i používat toto pojmenování, nebo proč je nazýváš modlářstvím? V koho jsi byl pokřtěn, při novém narození (kým Ti bylo odpuštěno) a ve jménu koho jsi byl pokřtěn, ve vodě? Mně připadá, že toto je skutečně "přitažené za vlasy." Ty nejsi svobodný v Duchu...? - (Přitom tvrdíš, že jsi svobodný...) Podobně je tomu i s používáním kalendáře. Připadáš si víc oddělený od světa, když nepoužíváš toto pojmenování nebo i ten kalendář? Mně osobně toto připadá, jako projev sektářství.... Písmo nás varuje před sektářstvím ve 2P 2,1 (přečti si to v Kraličtině, tam je toto slovo použité). Když Tě zde napomínám, tak to nepřijímáš... Píšeš zde a rozesíláš požehnané texty Písma a pak se zde objeví takováto ohyzda - nečistota. Co si potom, o tom všem, myslet...? V Kristu Jirka Děkuji, Jiří ze Žďáru, za tento meil, že jsi zaznamenal některé změny v jazyce Líšťanských listů. Z tisíců čtenářů (včetně falsebooku) jako jeden z několika pravdivě konstatuješ, že "...Píšeš zde a rozesíláš požehnané texty Písma...!" ... amen, to dělám. A pak mě napomínáš, abych neříkal věci, které se ti oškliví. S tím je potíž. Jsem napomínatelný, ale jako starší - nejsi sám. I Veronička přece oceňuje LL, a potom hájí sama sebe a svou spravedlnost mezi křesťanskými sestrami tím, že tak jednou za měsíc "ujedu". Jenže doložit to "ujetí" a nahradit je přesnějším vyjádřením pravdy, není snadné a zadarmo. Tím se nyní zabývá Vladimír Šedivý, a musím krotit nedočkavost své duše, než mi pošle nějaké koncepty a úryvky svého vědeckého bádání v písmech na téma "falešný" faleš, falsebook. Opravdu nevím, Jiří, co si o tom všem máš myslet ty. Za své smýšlení, odkud pramení, odpovídáš ty sám Pánu, a já o tobě a tvém myšlení nic nevím, jako o myšlení jiných patnácti milionů čechoslováků. To, co tobě a všem čtenářům LL nabízím a v čem mě můžeš následovat, protože už tou cestou jdu, je prostě nemyslet si sám od sebe vůbec nic, protože mrtvý přece už nemyslí. Je-li v tobě živ Kristus, nech myslet Jeho, a nejen myslet, ale u učit, povzbuzovat, káznit... ne jen slovy, ale i mocí, jako třeba s tím fíkovníkem bez ovoce nebo Skutky 5. Když mi říkáš, proč mám strach nazývat se křesťanem, kopeš do mrtvého. Byl jsem úspěšným křesťanem 6 let katolickým, 2 roky evangelickým a potom 30 let znovuzrozeným v bratrském hnutí, a všechno tohle dřevo, sláma a strniště shořelo v Boží Přítomnosti, když Svatý Duch se mezi námi v Jeseníku, Školní ulice u Hradeckých manifestoval a převzal vládu ve vyvolané v Jeseníku, kterou jsem dosud jako Kristu nepoddaný zodpovědný starší bratr a církevním tajemníkem STB uznávaný zodpovědný zástupce vykonával. Kořím se před Pánem, který se prochází s Cheryl McGrath a mezi nimi je zídka, a je mi úplně jasné jako jim dvěma, že Petr, Pavel a Jan položili základ a ti jiní, kteří na něm stavěli, počínaje včas umlčenými bratřími z farizeů na jeruzalémském sněmu S15 a svůdci Galatských a Diotrefem, nedbali na Pavlovo varování, nedávali pozor, jak stavěli, je to celé na nic, křesťanství, ortodoxní, římské, protestantské - no žádná škoda, pryč s tím, spláchnuto. Všechny Boží děti přece dobře znají Ježíše, Petra, Pavla, Jana a na Silvestrem I. zavedeném kalendáři nemají žádný důvod trvat, když Ježíš brzy začne svou tisíciletou vládu z Jeruzaléma, a tam přece před chvílí kneset, armáda i lid začal svůj pátý den po sobotě 25.5. Oddělil jsem se kalendářně ne od světa, ale jen od úpadkové říše římské a americké, budiž zapomenuta. Nezapomeň, Jiří, na přicházející Boží soudy, a jakmile Pán dokončí soudy své domácnosti a obrátí se k lidstvu, číselné poměry se tím hodně změní, když bude země poseta asi 4 a 3/4 miliardami nepohřbených mrtvých. Tady dole pode mnou, přímo pod mou postelí, umírá sousedka, paní Vojtová. Asi o 15 let mladší než já. Odmítla svědectví, letáček, gedeonku, nikdy mě nepozvala přes práh své skvěle uklizené domácnosti. Ty pořád ještě věříš na nějaké denominace, já už ne. Ještě od nich něco očekáváš, já už ne. Zazpívám ti, co mi nyní Svatý Duch připomněl - a tím pro dnešek skončím - Píseň nového života 245: Žalm 62,12 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel... Slyším, Pane, slyším Tebe, slovo plane v nitru mém, v srdci radost, pokoj, nebe v odevzdání upřímném. TY jsi můj a já Tvůj, obživuj a posiluj. Patřím Tobě, Vítěznému, vysvobozen z otroctví. Připojils mě k lidu svému, přenesl v své království. Radostné, i co tne, beru z ruky milostné. Duchem Svatým znamenáni ku věčnému životu, (nemluvil o žádných křesťanech, mluvil k nám o nás) k bohatství jsme darů zváni, blahou máme jistotu: Život náš v rukou máš, vykoupils i zachováš. Jako z kmene ratolesti z Tebe život bereme, TY máš lék i na bolesti, k Tobě kleslé vedeme. Potřené, zlomené (zařaď se mezi ně, nás...) milost Tvoje pozvedne. Očekáváme Tě, Pane, blažená ty naděje; na Tvé: "Přijdu!" církvi dané, Duch s ní "Přijď již!" zapěje. Slavný den, slastný den: budu vstříc Ti vytržen. ________________________________________ Od Edy: Mirku, prosím, ať žádná Ivanka nejezdí, my chceme být poprvé jen s tebou - třeba příště, dá-li Pán. Díky a těšíme se. Eda -mvs- Edo, neboj, zázraky se zatím v Československu34 nedějí každý den a Ivanka řídí svůj život sama stejně jako Heczkovi. Neřídím přece život ani její, ani váš a hlavně ne ten svůj, jenom.... "Slyším, Pane, slyším tebe..... budu vstříc Ti vytržen." To se může stát. Stane-li se to, přihlaste se potom o svůj zpěvník Píseň nového života u mých dědiců. He. (33) Ukaž mi, Pane, cestu svých ustanovení a já se jí budu držet až do konce. Učiň mě vnímavým a budu se držet Tvé tory a budu ji zachovávat celým srdcem. Dej, abych vstoupil na stezku Tvých přikázání, nebo si v ní libuji. Nakloň mé srdce ke Tvým svědectvím a nikoliv k zištnosti! Odvrať mé oči, aby se nedívaly na marnost, na svých cestách mě oživ! (v chození po Božích cestách je oživení). Potvrď (Dodrž) svému služebníku svůj příslib (výrok), který je pro ty, kdo se Tebe bojí (který má vyvolat bázeň před Tebou)! Odvrať mou potupu, které se obávám, neboť Tvá práva (rozsudky) jsou dobrá. Hle, toužím po Tvých nařízeních, ve své spravedlnosti mě oživ! V. 17) Mne vyuč cestě, jež mě nezklamá, až do konce jen chci jí ubírat se. Dej mi ten rozum, v místa neznámá torou tvojí ať vnikám v tíze práce! Ji stíhat celým srdcem snaha má, marnostem záhy zcela vyhýbat se. 18) Dej chodit cestou přikázání Tvých. Důvěrně lnu k nim, radost svou v nich skládám. Ne k lakomství, rád všechno rozdal bych, co dáno mi, když naslouchám Tvým radám. Mé srdce nakloň, ve Tvých svědectvích jistotu ať mám, které dojít žádám. 19) Mé oči odvrať, ať jen k marnostem nehledím, jdu-li cestou obživení. Jsem služebník Tvůj, cele v díle Tvém, Tvé službě oddán, nic mi nad to není. Své řeči potvrď novým výhledem na opětovné Tvoje navštívení. 20) Jen pohanění odvrať ode mne, jehož se bojím, toť můj úděl lidský. Tvé soudy dobré jsou, ba milostné (Šunamitce), Tvůj každý rozkaz touze mé je blízký. Dej v spravedlnosti Tvé tak výsostné ať odevzdaně v pravdě živ jsem vždycky. Amen. Staniž se. (pět let čekám na jedinou zprávu, že se někdo buď přímo z not evangelického zpěvníku nebo s použitím mého písmenkového přepisu naučil a zpívá tyto žalmy sobě i jiným.....) E119: BLAHOSLAVENÍ LIDÉ ČISTÝCH CEST… L. Bourgeois 1551 / Samuel Verner FgaFAććbaG-AfeDCfgaćHA-ĆbaGAgffeF-ĆabĆBagfeDC-FefGAbagfE-FgaBAgfefGF. 6 ) P ý c h a p ř e d c h á z í p á d Pýcha způsobila pád satana a skoro všechny ostatní pády. Víme, že Jk 4,6 Bůh se protiví pyšným, ale dává milost pokorným. A v 1P 5,5-7 je nám řečeno: „Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“ Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. Z toho vyplývá, že jedna z cest, jak se pokořit, je, že svůj strach (v modlitbě) uvalíte na Pána, prostě Pánu řeknete: toho se bojím, ale ten strach ti dávám, už s ním nechci mít nic společného. Strach (úzkost) je forma pýchy, která způsobí, že si myslíme, že ta záležitost je pro Boha moc velká, a proto si myslíme, že se o to musíme postarat sami. Pokud uvěříme, že On je Bůh, pak se přestaneme snažit a zároveň vyženeme úzkost, a dá nám žít v pokoji, vycházejícím z poznání, že On řídí vše. Ne náhodou v dnešní době dosáhly záchvaty úzkosti epidemických proporcí. Úzkost ve světě dramaticky vzrůstá, ale současně roste pokoj v pravých následovnících Krista. Strach přicházející na svět přímo následuje člověka, snažícího se žít bez Boha, který dělá všechno po svém. Prapůvodní pokušení člověka byla ďáblova snaha ho dostat tam, aby se nezávisle na Bohu snažil stát tím, kým ho Bůh povolal být. Aby to, k čemu je na světě, dělal bez Boha. Čím víc se lidstvo odvrátí od Boha, tím víc se bude ocitat ve zmatku a usilování, což bude mít za výsledek ještě větší strach. Poroste netrpělivost, sebestřednost a další projevy těla (sarxu), které způsobují konflikty. Následovníci Kristovi nežijí způsobem, jakým žije svět. Rostou v poznání Pánovy autority a jsou stále více Pánem řízeni. Tím docházejí Božího pokoje, kt. převyšuje každé pomyšlení. Chození v pravdě. Pokud se chystáme rozdrtit satana pod svýma nohama, musíme rozumět, že tato metafora má určitý účel. Mluví se o tom, že ho můžeme zlomit svou chůzí. Následování Krista není statické, ale vždy se pohybuje dopředu a roste. Proto je řeka života řeka a ne rybník nebo jezero. Řeka vždycky plyne a postupuje do místa určení. Chodíme-li v Božím pokoji v našich domovech, zničí to tam nepřítelův vliv. Chodíme-li v něm v práci, brzy zničí nepřítelův vliv i tam. Kdyby následovníci Kristovi ve městě chodili v pokoji Božím, církev by tam brzy došla k jednotě a nepřítelův vliv nad tím městem by byl brzy zničen. Začnou-li následovníci Krista v jakémkoliv národě chodit v pravém Božím pokoji, zničí to nepřítelův vliv nad tím národem. Boží barometr. Božím prorockým barometrem vztahů pokory je národ Izrael. Skoro každý, kdo navštíví Izrael, říká, že je to jedno nejnapjatějších míst na zemi. Obyvatelé Izraele žijí pod neustálým tlakem a strachem. Nyní se zdá, že by národ Izrael udělal cokoliv za mír, dokonce by se i vzdali drahocenné země, za kterou zaplatili vysokou cenu krví a utrpením. Žádná změna vnějších podmínek nepřinese Izraeli mír, který hledá, ale Bůh pro ně má lék. Po létech dotazování se Pána, abych poznal, co můžeme pro Izrael udělat, mi bylo řečeno, abych tam vyslal šíp – posly pokoje. Jejich hlavní poslání je chodit v Božím pokoji a odpočinku. Aby jejich radost a pokoj vyčnívala uprostřed stresu jako oáza v kontrastu k duchu, který teď převládá nad tímto národem. Až budou věřící, kteří tam žijí, zbaveni úzkosti a začnou chodit v Božím pokoji, bude to nejmarkantnější svědectví o Knížeti pokoje, které Izrael od Ježíšovy doby neměl. Až bude tohle zjeveno, způsobí to, že po pokoji srdce se bude toužit mnohem víc, než po míru mezi národy okolo nich. Není žádný pokoj jako pokoj Boží, který může vést k pravému pokoji i nad těmi sousedy. Nepřítel posílá na Izrael útok za útokem, aby jej zneklidnil, ale pokoj nakonec zvítězí. Pravý pokoj je stavem srdcí, která věří Bohu bez ohledu na okolnosti. Až se toto stane, budeme blízko povelu „Pochodem vchod!“ pro pochod největší Boží armády, jaká kdy byla a bude uvolněna na zem. Máme-li těmto časům porozumět, musíme dbát na Pánovo povzbuzení Mk 13,28-29: Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích! Fíkovník představuje Izrael, a toto povzbuzení je dáno, abychom tomuto národu porozuměli jako znamení času. Je moudrost zabývat se událostmi v Izraeli a hledat porozumění toho, co znamenají. Za zmínku stojí Agabovo proroctví v prvotní církvi o přicházejícím hladomoru na celou zemi. Cesta, jak na to mají být věřící připraveni, je udělat sbírku pro věřící v Izraeli. Porozuměli Božím zaslíbením, že Bůh požehná těm, kteří žehnají Abrahamovi = jeho potomkům. Porozuměli i tomu, že Bůh ustanovil věčný zákon na počátku, že semeno se může rozmnožovat pouze ve svém druhu. Pokud chceme být požehnáni v přirozeném, žehnejme přirozenému semeni Abrahama. Hledáme-li duchovní požehnání, žehnejme duchovnímu semeni Abrahama – Vyvolané. A tím, že budeme žehnat věřícím, budeme žehnat oběma zároveň. 7 ) C e s t a k e K r á l o v s t v í S kým teď válčíte? Jaký je zdroj největšího konfliktu ve vašem životě? Vložili jste tuto úzkost na Pána? Když takto přezkoušíte svou víru, uvolní Ho to, aby se do situace vložil. Proto je nám v H (Žd) 12,14-15 řečeno: Neotřesitelné království "Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé.“ Neexistuje žádný důvod, proč by následovník Kristův měl být kvůli někomu nebo něčemu zahořklý. Když cítíme hořkost, tak jsme poskvrněni a poskvrňujeme tím i ostatní.
Posted on: Wed, 31 Jul 2013 20:50:22 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015