Od fanynyky: Ahoj ahoj ! Když už se tady tak rozjely příběhy o předsudcích, taky tu jeden mám. Můj je ale trošku jiný, něž většiny lidí v téhle skupině. Na jaře roku 2010 jsem se začala postupně měnit v punkerku. A s tím přišly i předsudky ("je to emařka, sebevrah, satanistka, zločinec, nacistická jeptiška pěstující otrávené papričky"). Od přírody jsem ale klidný člověk a předsudky tohohle typu jsem se naučila ignorovat. Od roku 2011 mě zaujaly japonské pouliční styly a kromě toho, že jsem nosila punk jsem začala sem tam nosit i lolitu. Začala jsem poslouchat i pár japonských kapel. S předsudky to bylo už trochu horší. vyslechla jsem si dlouhosáhlé kázání od pár lidí, o kterých jsem si myslela, že předsudky nemají. V roce 2012 jsem nastoupila na gympl a můj styl se začal ubírat čím dál normálnějším směrem. A já zjistila, že v obyčejných riflích a tričku se i po tom všem, co jsem zkusila, cítím nejlíp. Ale tenhle rok se úplně všechno obrátilo naruby. Začalo to tím, že kromě svého oblíbeného punku, rocku a screamu jsem začalo poslouchat sem tam i pop, protože... Prostě když se mi něco líbí, proč bych to neposlouchala? Je to asi tak měsíc zpátky, co jsem začala poslouchat One Direction. A od té doby to přišlo. Ty předsudky, co slyším od lidí teď, jsou MNOHEM horší, než ty, co jsem poslouchala pro můj netradiční vzhled a zálibu v tvrdé hudbě. Je to dost k nevydržení a ještě nikdy jsem se nesetkala s ničím tak zlým. A to je všechno. Chtěla jsem vám jenom ukázat, že předsudky se bohužel týkají i naprosto obyčejných lidí a často jsou i horší. "But I still keep smiling !"
Posted on: Wed, 24 Jul 2013 15:08:10 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015