Po pravicové destrukci a politikaření musí konečně nastoupit práce pro občany Rozhovor Haló novin s Ivem Pojezným, čtyřkou kandidátky KSČM v Jihomoravském kraji Řada čtenářů Haló novin vás asi nezná, mohl byste se jim stručně představit? Vezmeme to popořadě. Narodil jsem se v malebném Kyjově na Slovácku a zde také dodnes žiji se svou rodinou - manželkou a dvěma dětmi. Po ukončení kyjovského gymnázia jsem vystudoval na Univerzitě Palackého v Olomouci učitelství zaměřené pro děti a mládež, kteří vyžadují speciální péči. V oboru jsem pracoval celý svůj profesionální život. Od mládí jsem intenzivně sportoval a rád cestoval. Myslím, že je velmi málo míst Čech, Moravy a Slovenska, kde jsem s turistickým oddílem dětí nebyl. Už aktivně nesportuji, jen se občas vybouřím při vodní anebo pěší turistice. Do aktivní politiky jsem vstoupil v roce 1990 kandidaturou do městského zastupitelstva v Kyjově. V roce 2000 jsem byl zvolen do krajského zastupitelstva a letos v předčasných volbách do PS PČR kandiduji za Hodonínsko na kandidátce KSČM pro Jihomoravský kraj. Prošel jsem mnohými komisemi a výbory města i kraje. V minulém období jsem předsedal komisi pro sport, mládež a volný čas, v současnosti jsem ve funkci předsedy výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost Zastupitelstva Jihomoravského kraje. Mám naštěstí velmi tolerantní manželku, která při mém nedostatku času na domácnost vše bravurně zvládá. Starší dcera se vydala v mých šlépějích a studuje na stejné univerzitě jako já v mládí, a druhá dcera začala od září v prvním ročníku gymnázia. Překvapilo vás tak vysoké umístění na kandidátce? A proč jste se vůbec rozhodl pokusit se vstoupit na celostátní úroveň politiky? Musím přiznat, že mě potěšila důvěra v mou práci, ale žádné zásadní překvapení se nekonalo. Zastávám názor, že různé životní situace postupně přicházejí u každého z nás a je třeba se s nimi vyrovnat. Do celostátní politiky by měli přicházet lidé, kteří prošli problematikou všech úrovní samosprávy, od komunální přes krajskou. Je to velmi důležité, protože pak máte mnohem blíže k lidem i k regionu a znáte jejich problémy. Hlavní je však, aby měli za sebou praktické zkušenosti z profesní činnosti – a pokud možno v ní byli úspěšní. Myslím, že je spousta politiků, kteří nikdy nepoznali realitu života. Nikdy nic jiného než politiku nedělali a v běžném životě už by dnes zřejmě neobstáli. Jak jsem již říkal, je velmi dobré, když zasedají ve sněmovně lidé s praktickými zkušenostmi z krajské politiky. Znají mnohem lépe problematiku obyčejných občanů než celostátní politici bez této zkušenosti, nemajícím představu o tom, jak důležité jsou opravy vozovek II. a III. třídy, kolik zaplatí krajská samospráva na školy, sociální záležitosti, zdravotnictví apod. Pokud uspějete u voličů, podíváte se do Poslanecké sněmovny prvně v životě. S jakými očekáváními byste do parlamentu šel? A čemu byste se ve sněmovně eventuálně chtěl věnovat? Moje profese naznačuje, že bych rád pracoval v oblasti mládeže, vzdělávání a výchovy, tedy oblasti, kterou též pravicové vlády zanedbaly, a je tedy hodně co napravovat. Očekávám, že se na delší dobu ve většině poslaneckých lavic usadí levice, která najde jinou cestu rozvoje naší země, než jaká převládala doposud. Po destruktivním vládnutí, nebo spíše politikaření pravicové trojkoalice, je nutné, aby zase politici pracovali ve prospěch těch, kteří je volí – tedy občanů. Vím velmi dobře, že je třeba přesunout finanční prostředky tam, kde tomu rozumí lépe a kde vědí, co je pro místní rozvoj nejdůležitější. Mám na mysli krajské či obecní samosprávy. Jaký je podle vás největší problém českého školství, ať už z hlediska učitele či politika? S trochou nadsázky by se dalo říci, že po třiadvaceti letech se ze školství stal jeden velký problém obecně. Je to dáno tím, že do školství hovoří každý, kdo do školy chodil, a ministerstvo více naslouchá laikům a populistům než odborníkům, případně školským odborům. Při četných diskusích jsou upřednostňovány názory neerudovaných občanských sdružení, mnohých neziskových organizací, sledujících své vlastní a velmi často úzce zaměřené cíle. Ty však neprospívají školství jako celku. Bohužel názory skutečných odborníků nikdo neslyší. Moji kolegové-speciální pedagogové vědí, o čem hovořím. Mám na mysli inkluzivní vzdělávání. Ve školství se zbytečně slepě aplikují cizí vzory, přitom máme dostatek vlastních propracovaných metod vzdělávání. Za posledních třiadvacet let jsem zažil jediného ministra, který pro školství něco dělal. Byl za to taky po zásluze řádně potrestán. Každá vláda v minulosti viděla svou prioritu ve školství a vědě, ale skutek utek. Víte, jak by například školství prospěly finance, které stát dal církvím v tunelu zvaném církevní restituce? Co jste říkal na výkony ministrů školství v uplynulých letech – Dobeše či Fialy? Je těžké se vyjadřovat k posledním ministrům, ale myslím, že za krátkou dobu jejich účinkování neudělali nic prospěšného pro naše školství, ale ani například pro sport a výchovu mládeže. Třeba to jenom nestihli. Za ta léta působení ve školství jsem zažil spousty ministrů, dokonce jsem míval často dojem, že se mnohé vlády chtějí školství pomstít. V tomto se jim poměrně velmi úspěšně dařilo. V nedávné době vzbudil rozruch například projekt »domácích školek«. Jak se na tyto problémy díváte vy? Je to další ukázka privatizace služeb, které má poskytovat stát. Navazuje se tak na privatizaci či spíše rozkradení majetku podniků po roce 1989. V tomto konkrétním případě si někdo asi potřeboval legalizovat domácí hlídání dětí osobami, které nemají potřebné vzdělání, a chtěl na tomto druhu činnosti vydělávat. Osobně si myslím, že práce s malými dětmi je nesmírně náročná nejen na psychiku pedagogů, ale hlavně na profesionalitu, tedy na odborné vzdělání zaměstnanců. A to všech – pedagogy počínaje a konče kuchařkami či jiným personálem. To není práce pro laika. Odpovědnost za předškolní přípravu musí ležet na státu. Často se diskutuje o tom, zda vzdělanostní úroveň české mládeže klesá, či stoupá. Jak to vidíte vy? Jací vůbec podle vás jsou dnešní mladí? Klesá u většiny populace. Na druhou stranu je třeba ocenit ty, kteří jsou ochotni své schopnosti rozvíjet a nepodlehnou nástrahám tohoto plytkého myšlenkového světa. Dnes máme ohromné možnosti díky technologickému pokroku, ale tyto možnosti nám musí sloužit, ne obráceně. Učitelé nemají žádné páky, jak děti více přitáhnout k učení, i když je motivují sebelíp, rodiče nemají na potomky čas a ti tráví nejvíc času tam, kde jim to bez těžkého přemýšlení nejvíc vyhovuje. Tedy na počítači a u primitivních seriálů. Mladí se stýkají s celým světem, ale nevědí, kdo bydlí vedle v baráku. Žijí virtuálně. Přitom jsou velmi citliví a reagují na vše možné a informace si rychle předávají. Mají však tendenci hledat nevhodné autority k řešení problémů, a tak se často uchylují k unáhleným a ne vždy správným řešením. Vadí jim sociální nerovnost a porovnávají: Proč se někteří povalují a mají, někteří dřou a plní povinnosti a nemají? Jak je blízko v jejich myšlenkách k anarchii či fašismu? Myslím, že cestu mladým může ukázat jen ten, který jim ukáže podstatu problému, kterou oni pochopí. KSČM by je mohla svým jasným a stručným programem oslovit. S jakými hlavní problémy se setkává nejvíce Ivo Pojezdný jako zastupitel města Kyjov i Jihomoravského kraje? O tom se dočtete ve čtvrtečním tištěném vydání Haló novin. Jan STERN halonoviny.cz/articles/view/8884948
Posted on: Thu, 12 Sep 2013 08:47:14 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015