Ponaučení ze Semipalatinsku Kirill Savickij Před 60 lety. 12. srpna 1953 byla na polygonu v Semipalatinsku vyzkoušena první sovětská vodíková bomba. Konec čtyřicátých a začátek padesátých let byly velkou dobou pro sovětský jaderný program. Američtí analytici předpovídali při odhadu úrovně rozvoje vědy a technologií v SSSR, že vývoj atomové bomby potrvá „Sovětům“ asi 10 let, a první zkoušky stanovili na polovinu padesátých let. Tím nepříjemnější byla pro Washington zkouška první sovětské jaderné bomby 29. srpna 1949. Jako odpověď urychlili Američané vývoj vlastního jaderného potenciálu. SSSR potřeboval adekvátní odpověď, jinak by byla ohrožena další existence státu a kurs, kterým se naše země vydala po vítězství v Druhé světové válce. A nastal 12. srpen 1953. Zkouška první sovětské vodíkové bomby. Byl to originální elaborát pod vedením Andreje Sacharova a Julije Charitona (není tajemstvím, že první sovětská atomová bomba se zakládala na tajných údajích našich rozvědčíků). Hlavní práce se konala v Konstrukční kanceláři-11, dnes je to Ruské federální jaderné středisko v městě Sarovu v Povolží. Je to kolébka sovětských jaderných zbraní. Semipalatinský polygon byl dobře připraven na zkoušky. To, co se dnes dá vypočítat a zhodnotit na superpočítači (mimochodem, nejmodernější ruský superpočítač se dnes nachází právě v Sarovském středisku), měli dělat přímým měřením v terénu. Pro zkoušky bylo připraveno na 3 tisíce měřících a registrujících přístrojů. Na poli bylo postaveno v různé vzdálenosti od místa výbuchu 190 různých stavení. Bylo připraveno 7 tanků, 17 děl a minometů. Na letišti čekalo 16 letadel. Všechno se natáčelo na filmový pásek. Výbuch měl takovou sílu, že 4 km od epicentru byly budovy úplně zničeny. Železniční most se stotunovými rozpětími, který se nacházel jeden kilometr od místa výbuchu, byl odhozen na vzdálenost 200 metrů. Bomba, která byla vyzkoušena na Semipalatinském polygonu v srpnu 1953, nebyla první vodíkovou bombou na světě: v USA se rovněž konal vývoj a zkoušky. Ale byla to první vodíková zbraň, jež se dala dost snadno dopravovat. V průmyslových podmínkách začali vyrábět vodíkové bomby o dva roky později, avšak právě zkouška v Semipalatinsku v roce 1953 vytvořila křehkou rovnováhu studené války, která existovala do poloviny osmdesátých let. V čtyřicátých a padesátých letech nebylo, bohužel, dost údajů o nebezpečí pokusů se štěpnými látkami. Nedá se zamlčet skutečnost, že první jaderné zkoušky způsobily obrovské ekologické škody, nesmíme zapomínat, že dosud nemůžeme říci, že poznáme všechno o následcích vlivu ionizačního záření na lidský organismus… Jiné možnosti jaderných zkoušek tenkrát postě neexistovaly. Jakmile se objevily, přišel SSSR jako iniciátor nejdřív omezení a pak i zákazu jaderných explozí. czech.ruvr.ru
Posted on: Mon, 12 Aug 2013 18:58:20 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015