Postoj Ruska je dobrým znamením pro Sýrii Rozhovor Haló novin s politologem Danielem Solisem Jaká je, dle vašeho názoru, aktuální situace válečného konfliktu v Sýrii? Podle toho, jak jsem analyzoval situaci, můžu říct, že v Sýrii to vypadá celkem nadějně. Pokud za nadějnou považujeme skutečnost, že ozbrojení rebelové, kteří se kvalifikují jako teroristi - protože se zaměřují ve svých útocích především na civilní obyvatelstvo a spíše se vyhýbají konfrontaci s armádou, neboť syrská armáda je silou a výzbrojí často v převaze - tak právě tito teroristé jsou vytlačováni z různých strategických míst armádou. Dokonce dle německé tajné služby, která nedávno, 22. května tohoto roku, v časopise Der Spiegel publikovala zprávu o Sýrii, je možné, že do konce roku získá armáda totální kontrolu nad Sýrií. Což je zajímavé, neboť ta samá tajná služba (BRD) publikovala před devíti měsíci zprávu, že režim Bašára Asada je se silami u konce. Má tedy syrská armáda sílu na to, aby obnovila v zemi mír? Syrská armáda má, dle mého názoru, reálnou šanci zmíněné teroristy vytlačit, neutralizovat, a zavést v zemi pořádek a mír. Mír byl porušován tím, že do Sýrie začali proudit ve velkém množství teroristé, a to ze všech koutů světa. Zhruba ze 40 zemí, počínaje Čečenskem, Albánií, Bosnou, dále zeměmi EU, například z Nizozemska, Belgie, Rakouska, Velké Británie, ale i ze zemí Magrebu, čili z Tuniska, a zejména Libye a Egypta. Teroristé se rekrutují také z Pákistánu, Afghánistánu, Saúdské Arábie, Jordánska, Turecka, Čečenskem, Balkánu a mnoha dalších zemí. Myslíte si, že přinese řešení konfliktu v Sýrii blížící se schůzka Ženeva II? Víte, už proběhla jedna schůzka, v červnu 2012, Ženeva I, nyní se uskuteční schůzka Ženeva II. Proč? Protože mezi Ženevou I a Ženevou II se neudálo nic, co bylo domluveno právě na Ženevě I. Snaha ale byla, zejména v rámci pozorovacích misí. Angažoval se v této souvislosti Kofi Annan, ten odstoupil, protože zaregistroval, že s ním nikdo nespolupracuje, po něm převzal vyjednávací pravomoc pro OSN Lakhdar Brahimí, ten měl taktéž plán, který nebyl dodržen. Nyní to vzaly do rukou dvě velmoci, které se víceméně dosud vyhýbaly zapojit se do řešení situace v Sýrii opravdu přímo. Je známo z amerického tisku, že USA od samého počátku podporovala rebelii v Sýrii, svou roli tam sehrál i velvyslanec USA v Sýrii Robert Ford, který v Damašku již dávno není. Je zajímavé, že jako velvyslanec USA v Damašku působil snad tři měsíce před tím, než začaly v Sýrii první střety mezi armádou a povstalci. Ihned se zapojil do zmíněného konfliktu a vyzýval opozici k protestům a podobně. Je to něco neslýchaného, je to příklad, jak se diplomat chovat rozhodně nemá. Ale zpět ke konferenci Ženeva II. Bylo by výborné, pokud by bylo dohodnuto přechodné období a počkalo se do prezidentských voleb v Sýrii, které mají být již v květnu 2014. Do té doby tam přece nemá žádnou cenu bojovat, ať si to syrský lid rozhodne při volbách. Proti tomu samozřejmě stojí zpráva CIA, která tvrdí, že současný syrský prezident Asad by získal 75 procent hlasů ve zmíněných volbách, což vůbec nenahrává záměru, proč vůbec v Sýrii tato vzpoura začala. Toto nebyl konflikt mezi Syřany, ale jednalo se o geostrategické a geopolitické úmysly třetích zemí. Syřané byli zneužiti. Nastane tedy po této schůzce v Sýrii usmíření a klid zbraní? Žádné usmíření, podle mého názoru, na schůzce Ženeva II nenastane, naopak, bude se hledat záminka, která by ospravedlnila nějaký konkrétní »humanitární« útok na Sýrii. Samozřejmě »humanitární« - toto známe z Jugoslávie, ale i z dalších zemí, kdy se provádělo »humanitární« bombardování. Víme, jak dopadla Libye, jak dopadla Jugoslávie. Čili, invaze do Sýrie není dobrým řešením. Nebezpečné je, že konflikt se rozhořel i v sousedním Libanonu, v Pákistánu je také situace výbušná, v Malajsii také a nyní to nevypadá růžově ani v Turecku. Komplot proti Sýrii je prostě globální operace, za níž stojí globální síly, které se neomezují jen na jednu zemi. Ale vypadá to, že právě v Sýrii se tato globální operace trošku nepovedla. Ano, právě v Sýrii, lidově řečeno, kosa narazila na kámen, protože Ruská federace se postavila za Sýrii a neustoupila ze svého rozhodnutí. Já to považuju za dobré znamení, že existují ještě velmoci, které dodržují své principy, nemění své slovo, neruší sliby, neintrikují za zády tak, jako to vidíme u západních velmocí, které se za posledních deset let projevily jako naprosto neseriózní partneři. Vyjednávání musí probíhat bez podmínek, ne aby například ministr zahraničí USA John Kerry diktoval podmínky před začátkem dialogu mezi dvěma znesvářenými skupinami syrského konfliktu. To je skandální. Vyjednávání musí začít bez jakýchkoliv podmínek, jinak nemá žádný smysl. Jakou roli hraje ve zmíněném vyjednávání Rusko? Rusko hraje ve vyjednávání klíčovou roli, de facto ta vyjednávání probíhají, protože to Rusko požadovalo. USA by jednat dále určitě nechtěly, ale hledaly by cestu, jak prosadit intervenci do Sýrie. Konference Ženeva II je pro USA zjevně kosmetická záležitost, konstatoval to i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, když říkal, že registruje, že na jedné straně se organizuje konference a na druhé straně se dělá všechno pro to, aby zmíněná konference neuspěla. A Evropská unie? EU používá bohužel politiku válcování. EU jde proti Ruské federaci, která se snaží integritu Sýrie zachovat, zatímco opačné síly chtějí Sýrii rozdělit dle sektářských linií. Chtějí naprosto vytlačit křesťany tak, jak to nyní vidíme v Iráku a Libanonu. Chtějí Sýrii rozdělit na tři kousky, to je projekt takzvaného Nového Blízkého východu. Jsou to plány neokonzervativců typu Richarda Perla, ten už v roce 1996 plánoval dle svého projektu »Clean Break« Sýrii a Írán neutralizovat, rozdělit a dostat pod kontrolu USA. Jde samozřejmě o produktovody – plynovody, ropovody, o ropná naleziště a podobně. Postoj EU není ani zbabělý, ale spíše vypočítavý, je to špatný a krátkozraký kalkul. Nesmíme zapomenout na to, že Rusko je naším obchodním partnerem a je také dodavatelem surovin do České republiky. Jsme nesmírně zranitelní právě v této oblasti, pokud se stavíme proti Rusku, které navíc hraje v této hře velice čistě a hájí dodržování mezinárodního práva. Pokud vás dále zajímá, zda Daniel Solis očkává, že také v Turecku nastane »arabské jaro«, kde květiny nerozkvétají, čtěte středeční tištěné Haló noviny (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách publero. Radovan RYBÁK
Posted on: Wed, 05 Jun 2013 18:01:03 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015