Potkal jsem pár lidí, kteří neřešili zítřek, budoucnost. A měli své sny a ty se jim často vyplnili. Některým ne, ale neřešili to. V čem bylo to kouzlo? Netrápili se, nepřemýšleli jak své sny dosáhnou, nebáli se prohry, jen čekali na signál, příležitost. Radovali se z každého dne, v každém dni hledali smysl, v každé situaci hledali vzkaz a nakonec, nikdy si nestěžovali. Jednu chvíli mně to připadalo nezodpovědné, submisivní, neaktivní. Na druhé straně jsem cítil a byl přesvědčen o nesmírné síle kterou disponovali. Co k tomu říct, prostě to nechávali na osudu. Někdo nechává své věci na osudu, ale díky svému negativnímu myšlení prožívá samé porážky a nekončící bolest. Tito lidé ne, ti zažívali sérii nekončících úspěchů. Ne obrovských, ale dostatečných v rámci jejich přání.Já jsem chtěl vždy mít věci pod kontrolou. Nakonec jsem vždy cítil, že mám dost sil a předvídavosti. Ale s nimi se rovnat nemohu, oni měli odvahu, nebo důvěru, sestoupit až na samé dno. Neděsilo je to. Prostě pořád věřili, že je s nimi dobře nakládáno. Oni i putování po dně brali jako skvělou lekci. Ne že by se tam cítili dobře a těšilo je to. Ale měli neuvěřitelnou a neochvějnou jistotu že tam nezůstanou. A nezůstali. To je to zvláštní. Dole zůstávají ti, kdo věří že tam patří. Oni to brali jen jako něco přechodného, jako by tam byli po škole. Není cílem být slavný, bohatý, bez starostí. Cílem je právě ten stav, kdy bez ohledu na výsledek věříme že je vždy dobře, že vše má právě pro nás speciální význam. A právě tito lidé, z mé zkušenosti, jsou právě ti co nakonec dokáží nejvíce. Aniž by jim záleželo na výsledku. Aniž by se báli o to co mají a co dosáhli. To mě fascinuje, ta cesta, ne výsledek.
Posted on: Wed, 14 Aug 2013 21:08:32 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015