Pozor na PEVNÉ OBJATIE, táto metóda môže prerásť do násilia na dieťati Pevné objetí? Násilí do terapie nepatří! Dají se děti léčit metodou pevného objetí? Mezi nepoučenou veřejností se šíří módní přesvědčení, že ano. Nevěřme však bludům a nesnažme se vnutit dětem lásku násilím! Žijeme v televizní realitě, a proto celou diskusi o metodě pevného objetí odstartovalo odvysílání časosběrného dokumentu Mámo, táto, obejmi mě v České televizi těsně před Vánoci 2010. Film vznikl jako pocta Jiřině Prekopové, české dětské psycholožce, která vyvinula a v Německu patentovala svoji takzvanou metodu pevného objetí. Podle jejího názoru tím léčí poškozené vztahy v rodinách a metoda může být i součástí výchovy zdravého dítěte. Zároveň zastává velmi kontroverzní teorii, že tato terapie je účinná při léčbě autismu. Rodiče autistických dětí samozřejmě hledají spásu a způsob uzdravení, kde můžou. Dokument, byť je míněn jako oslavný, však o metodě vypovídá bez jakýchkoliv komentářů to nejhorší. Přesto celá řada rodičů autistických dětí, zvláště těch, co o dokumentu jen slyšeli, začala k metodě upínat svou naději. Není to naše utkvělá představa – informovaly nás o tom matky autistických dětí se střízlivým pohledem na věc. Pojďme se proto na metodu podívat střízlivýma očima. Nechcete-li vidět celý dokument Mámo, táto, obejmi mě na internetovém archívu České televize, zkuste si alespoň představit hlavní postavu filmu Rain Man Raymonda (v podání Dustina Hoffmana), jak ho v záchvatu autistického vzteku chytne jeho bratr Charlie (Tom Cruise) a násilím jej několik hodin drží v náručí. Trochu teorie Metoda pevného objetí je rozvinutím starší teorie připoutání – attachmentu. Formuloval ji anglický vývojový psycholog John Bowlby a zdokonalila ji psycholožka Mary Ainsworthová, spoluautorka teorie. (Pozn. red.: souvislost s Bowlbyho teorií vyvracejí v diskusi pod článkem psychologové Petr Pöthe a Ester Danelová.) Z teorie cítíme etologický koncept vtištění, pozorovaný třeba u kachen. Přilnutí podle autorů teorie umožňuje psychické struktuře dítěte využívat kapacitu a funkce vyvinutější psychiky pečující osoby a organizovat a strukturovat vlastní procesy. Zážitky z těchto vztahů celoživotně nastavují způsob navazování a udržování klíčových vztahů, a tedy i schopnost k nim. Dítě vydává podněty, jimiž se dožaduje emoční odpovědi dospělého - úsměvu, pohlazení, objetí, které omezují jeho úzkost. Když tyto podněty nepřišly, nastává neurotizující problém. Na tom by nebylo nic až tak divného. Divná začíná být teprve terapie z teorie odvozená. Podle autorů různých terapeutických metod stojících na teorii attachmentu (nejvlivnější je takzvaná holding therapy, terapie držením dítěte) lze z dřívějška narušené emoční vazby obnovit jakýmsi šokem, zlomením dítěte, tím, že ho prostě obejmeme a dáváme mu tím najevo svou lásku, i když nechce. A děláme to tak dlouho, dokud nerezignuje a jeho odpor neopadne. Výchova dětí či jejich terapie lámáním, násilím je od samého prvopočátku pochybená a na štíru se všemi zásadami nejen psychoterapie, ale celé medicíny. Násilí do terapie prostě nepatří. Dopouštět se ho smějí ve velmi specializovaných situacích jen chirurgové a zubaři, ale jen po souhlasu pacienta. Všechny psychologické teorie počítající s překonáním nějaké psychické obtíže nácvikem se praktikují po souhlasu pacienta – pokud má někdo fobii z výtahu, tak tam nejprve strčí jednu nohu, při příští lekci druhou, na další lekci pak za sebou zavře dveře a na páté terapii skutečně zmáčkne tlačítko a vyjede do prvního patra. Nikde a nikdy na planetě se fobie třeba z výtahu neléčí tím, že by dva svalovci fobika do výtahu nacpali násilím. Holding therapy ve všech svých formách s násilím naopak takto pracuje. Jednou z variant takovéto terapie je i metoda pevným objetím, již propaguje paní Jiřina Prekopová a bohužel i autorita, která její teorie v Česku zaštiťuje - jeden z nejzasloužilejších nestorů a seniorů české dětské psychologie, docent Jaroslav Šturma, předseda Českomoravské psychologické společnosti. „Holding therapy je něco zcela jiného než terapie pevným objetím podle Jiřiny Prekopové, jež je v Německu chráněna patentem proti neoprávněné kritice a zneužití,“ napsal při obhajobě metody v Lidových novinách. Je pravda, že paní Prekopová říká něco trochu jiného než teorie holding therapy, metody však mají stejné. A držené dítě nemá šanci poznat, zda je mačkáno podle holding therapy, nebo podle Prekopové. Nelehejte na Rain Mana! O použitelnosti násilného objetí až do zlomení odporu dítěte jako výchovného prostředku si jistě každý udělá názor sám. Lámání vůle se praktikuje při brainwashingu, ne při výchově dětí. Stran použití metody pro autistické děti, k níž by se snad ze zoufalství mohli uchýlit rodiče nějakého takto postiženého dítěte, je nejjasnější stanovisko skutečných odborníků na autismus, psycholožky a ředitelky Asociace pomáhající lidem s autismem (APLA) Praha PhDr. Kateřiny Thorové, Ph.D. Jde o oficiální stanovisko APLA: „U terapie objetím je základní myšlenka kontroverzní: emoční pouto s rodičem lze navázat či posílit vynuceným pevným objetím. Můžeme si s použitím fyzického násilí vynutit pozitivní vztah u dítěte? Stres, jejž dítě při terapii prožívá, může mít u některých dětí negativní dopad na jejich psychické zdraví, způsobit enurézu, vyvolat pocity ponížení, snížené sebehodnocení, u dotekově hypersenzitivních osob velkou bolest, posttraumatický syndrom, rozvoj úzkostné poruchy a dokáže krátkodobě i dlouhodobě hluboce narušit vztah dítěte a jeho rodiče. Vynucenému objetí říkáme NE jako rodiče i jako profesionálové. Uvědomme si, že objetí se sice vynutit dá, ale láska nikoliv. APLA velmi důrazně nedoporučuje používání terapie pevného objetí u dětí s autismem a potažmo u všech dětí, jež s objímáním nebo držením nesouhlasí. Vynucené a dlouhotrvající pevné objetí považuje za metodu neetickou a ohrožující psychické i tělesné zdraví dítěte.“ Článek vyšel v týdeníku Reflex. psychologie.cz/metoda-pevneho-objeti/
Posted on: Sun, 21 Jul 2013 07:45:40 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015