Proč Praha potřebuje squaty Ondřej Slačálek Právo 2. 9. 2013 Pro většinu české společnosti je squatting podezřelým slovem. Zabírat prázdné domy, s nimiž se spekuluje, a měnit je v bydlení pro chudé a v kulturní centra, se jeví jako nápad z Marsu. Vždyť to porušuje soukromé vlastnictví, zní stereotypní od-pověď. I v ústavní Listině základních práv a svobod se přitom jasně píše, že "vlastnictví zavazuje" a nesmí být zneužíváno. Squatting je příspěvkem do diskuse, kde jsou meze soukromého vlastnictví. Má stát bránit právo nechat chátrat dům, zatímco ve městě jsou tisíce bezdomovců? V řadě evropských měst jsou squaty tolerovány. Osvícenější radnice vědí, že lidé, kteří obsazují prázdné domy, působí jako dobré preventivní opatření proti spekulacím. A navíc, prostor otevřený nejen pro své obyvatele patří k místům, která městu dávají jeho ducha. V Praze to je jinak. Zatímco v devadesátých letech zde byla řada squatů, postupně se prosadila tvrdá linie a dnes v Praze není žádný. Pro ODS, která město dlouhá léta ovládala, bylo soukromé vlastnictví posvátné. Až tak, že za její vlády mizelo do podivných soukromých rukou i mnoho z veřejných prostředků, které měli její politici spravovat. Dnes je hlavní město pověstné pochybnými vztahy politiků a podnikatelů. Je také mořem nevkusu s jediným smyslem: vyrazit co nejvíc peněz z turistů. Praha je osmým nejbohatším regionem v EU, stále více lidí se ale ptá, kdo z toho má prospěch a jak se to projevuje na veřejných službách. Na místě jsou i otázky, jak bohatství přerozdělit do zbytku země. A kde je duch města? Jak v něm chceme žít? Pro některé lidi patří k těmto otázkám i to, proč v Praze na rozdíl od jiných metropolí nejsou žádné squaty. Někdo se ptá činy. O tomto víkendu obsadily stovky mladých lidí tři domy. Před dalšími dvěma uspořádali kulturní produkci a rozdávání jídla, vařeného skupinou bezdomovkyň-kuchařek pro jiné bezdomovce. Prázdné domy na jeden den ožily. Postupně se skupiny squatterů stáhly do domu na pražském Pohořelci u Pražského hradu. Ten, přes památkovou hodnotu, chátrá už řadu let. Nepatří přitom nějakému nešťastníkovi, který by si nemohl dovolit investice do jeho oprav, ale jednomu z nejbohatších Čechů Radovanu Vítkovi a jeho společnosti CPI. Dům zeje léta prázdnotou, přitom podle obchodního rejstříku by v něm mělo být rušno. Jako své sídlo jej totiž uvádí přes 90 firem a podnikatelů či advokátů, ačkoli zde zjevně nikdo nesídlí. Copak asi dělají firmy, které potřebují mrtvou schránku v chátrajícím domě? Jakým podnikáním se zabývají a k čemu je dobré? Praha nepotřebuje politiky, kteří z města udělali kombinaci pračky na peníze pro velké firmy a továrny na vymačkání peněz z turistů, což město ničí. Praze ani s největší pravděpodobností k ničemu neprospívá oněch víc než devadesát firem sídlících na adrese Pohořelec 24. Zato místa vyvzdorovaná na logice zisku by Praha k normálnímu životu potřebovala jako sůl.
Posted on: Mon, 02 Sep 2013 07:46:00 +0000