Smíchov zažil ve čtvrtek svátek, přesněji řečeno zažili a nadělili jsme si ho my, co tu spolu pečeme. 20 výročí otevření vinného šenku U Věstonického Venouše jsme použili jako záminku pro recesistické uvedení historie Rychlých Šípů na pravou míru. Na průvod ubírající se parkem Portheimka, místními zvaný Hlubák, zírali kolemjdoucí nevěřícně…a nebylo divu. Ceremoniář Míla Kolací hrál do kroku na akordeon, za ním kráčel vznosně kouzelník Paul Merild, pak zlatě se třpytící 4% štamgast Honzík „Mydlina“, pak hlavní aktéři Bohouš z Bratrstva a Červenáček z Rychlách Šípů. V průvodu šel o berlích i Rychlonožka, Jarka Metelka a s vlajkou sám Mirek Dušín. Před kostelem Sv.Václava pak Mydlina květnatě požehnal registrovanému partnerství Červenáčka a Bohouše a symbolicky jim svázal nohy pestrým šálem. Tímto aktem mělo skončit odvěké nepřátelství obou klukovských part, jenže pak se ujal slova Červenáček a v překvapivém emotivním projevu odhalil temnější stránky uzlových momentů historie Rychlých šípů, včetně závažných skutečností, vrhajících nové světlo, či spíš kal na čítankově kladnou image Mirka Dušína. Ten se sice zpočátku pokoušel bránit, ale nakonec se jen křečovitě držel vlajky RŠ a pod palbou Červenáčkových argumentů téměř oněměl. Vysvobodil ho až ceremoniář, jenž harmonikou pobídl průvod k návratu k Věstonickému Venouši. Tam byli členové průvodu pohoštěni slanými kočičími prackami a kousky před nimi rozkrájeného ježka – dortu, který na míru servírovací klece vytvořila má někdejší studentka a nyní redaktorka a foodstylistka Šárka Adámková. A obé bylo výtečné!!! Pak už přišla ke slovu hudba. Po zbrusu nové hymně Věstonického Venouše zasedl ke klávesám Honza Spálený, který na tuto slavnost speciálně přijel z jiné akce až odněkud od Tábora! Díky Jene!! Jeho písničky nás uvedly v tiché vytržení. Mág Paul Merild poté způsobil řadou kouzel všeobecné žasnutí a pokles sanic. Následovalo hudební extempore našeho EXTEMPORE s hostujícím Bharatou Rjnoškem. Roztančili jsme velkou část přítomných takže nikomu nevadilo přicházející večerní chladno. Kromě chladu přišla také tma, takže jsme mohli přistoupit k poslednímu rituálu oslav – vypuštění balonu venoušského štěstí. Balon letěl a svítil dlouho předlouho a ztratil se až za Strahovem, přes který mířil někam k Ruzyni. Pomyslné žezlo pak převzala kapela majitele Venouše Semíra DEAD DANIELS a svou plnokrevnou muzikou zakončila „oficiální“ část oslav. Co se dělo pak už nechám přikryté pláštěm tajemství. Vešla se do něj spousta dalších písní včetně jedné narozeninové pro Zdenu, další čáry a tanec…a kdoví co ještě. Magorovo dávné poselství „Hlavně aby nezmizela radost“ jsme ve čtvrtek naplnili beze zbytku. A nakonec melduju, že brzo doprovodím tyhle řádky obrazovou dokumentací celé akce.
Posted on: Sat, 05 Oct 2013 17:47:06 +0000