Tento text mi dnes báječně zapadl do děje. 10.8.2013. Víte, co v životě chcete? zlata.dusicka.sweb.cz/new_page_4.htm Byla jsem na "duchovním" festivale Ořechmír. Poprvé v životě jsem si dovolila neudělat svůj blok, zrušit i ten druhý a odjet tehdy, kdy jsem měla dost. Potvrdila jsem si, že už nesnesu řečnění, blábolení ani příjem nevyžádaných informací. že mi nedává smysl mluvit tam, kde si mě lidi nevyhledají, kde si je něco ze mně nepřitáhne., ani poslouchat něco jen proto, že nejsou lidi, poslouchat něco, co mě nezavolalo - což neznamená, že tam nemůžou být skvělé informace. Ale hlavně - že pro mě je duchovno to, že pravdivě reaguji na vše, co momentálně prožívám. Přednášet učivo umí kde kdo. Kdo ale dokáže skutečně svobodně a pravdivě reagovat, nemlžit, nezaslepovat se pozitivismem? Skutečně vidět a slyšet? Bez hodnocení - prostě jak to je. Nebát se pojmenovat to, co je cítit pod tím. Buď to budeme stále ignorovat a dělat si jen to svoje, být zticha, nebo začneme žít pravdivě a také se budeme umět pravdivě vyjádřit. Tady nejde ani tak o ty druhé, kterým to říkáme, oni třeba nejsou schopní to vnímat - ale jde o nás samotné. Je fakt, že někdy, často, prostě cítíme, že to nemá smysl..že vyjádřit se- by byla jen naše ztráta energie. Ale v tom případě alespoň odejděte, nezůstávejte v tom, abyste přijímali tok řeči někoho, kdo Vám nesedí. A když se rozhodnete odejít a někdo se Vás zeptá proč- dovolte si říct pravdu a nevymýšlejte alibi. To je to, čím můžete sebe i toho druhého skutečně obdarovat.. Další poznatek se týká organizace. Opět jsem uviděla,jak nesmírně důležitá je osoba člověka, který má na starosti realizaci i samotný chod akce. Za absolutní botu považuji, když se nepředají důležité informace, když se úplně změní princip akce a není to otevřeně probráno s týmem lidí, kteří spolupracují. Když je rozhodnuto za ně. Na závěr musím dodat- že toto je můj festivalový příběh a že jiný účastník ho mohl prožít úplně jinak. Někteří si ho krásně užili a já jim to prostě přeju. pro mě to bylo potvrzení toho co a kdo jsem, kam směřuji a kudy nechci. Nesmyslnost ezoterických festivalů jsem už cítila dříve a tuším, že jejich doba končí - slovo přednášky mi začlo ježit chlupy. Odjela jsem a zastavila se na Sv Kopečku v Olomouci, seděla jsem venku na schodech, zevnitř se nejdříve linuly tóny varhan, potom odbíjely zvony. Nedělní polední zvony. To byla krása. Prosila jsem o pročištění sebe, i svého zraku, abych případně uviděla to, co nechci vidět - v sobě. Jela jsem pak domů a celý festival a lidi odtamtud, organizátor se tak vzdaloval... že v Brně jsem měla pocit, že to bylo tak dávno, kdy jsem tam byla...cítím,jak odešlo něco starého, cítím, jak odcházejí další lidi z mého života...a jsem za to vděčná...cítím velké změny...cítím, jak se otvírá nové... těším se a děkuji. Vše je tak, jak má být.
Posted on: Sun, 11 Aug 2013 23:06:35 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015