Trochu historie... ***** Někdy v zkraje června roku 2011 jsem uviděla na Slovenském Bazoši inzerát na fenku JRT, věk pět let. Už z té fotky, kdy ležela zkroucená u zdi na rukavici, bylo z jejího výrazu naprosto jasné, jak zoufalá je. Podle výpisů inzerátů dotyčného - množitel jak bič. Zorganizovali jsme převoz, díky jack russellím přátelům se na něj složili a vyrazili. 150km na Slovensko. Příjezd na místo předčil veškerá má očekávání. Chlívy, metr krát metr a v tom po třech čtyřech modní plemena - kavalíři, bíglové a jackové. A Monkey... V té době Klára.. Monkey, zapráskaná od hoven, vychrtlá na kost, cecky vytahané, s totálně sedřenými drápky, krčící se před svým majitelem. Dalo mi to dost práce, abych se udržela.. Když pan majitel zašel do domu pro očkovák, chvíli jsme dokonce přemýšleli, že ho naložíme do auta a odvezem někam do Čech, vykopnout na pole.. Cestou domů držel čubu v náručí kamarád. Fenka se celou cestu se ani nepohnula. Křečovitě stažená hrůzou v očekávání, co se bude dít. Všechno jsem si ustála, ale když jsem cestou domů otevřela očkovák a zjistila, že ten den, kdy jsme ji vezli, ten den 18.6.2011 má čuba narozeniny, s hlavou obrácenou k oknu jsem stěží polykala slzy. To je prakticky to jediné, co jí její majitel kdy dal dobrého - nový život v den jejích pátých narozenin. ***** A tak začala Monkey nový život. Monkey, řečená Máňa, Opička, Čepička, Mánislava, potvora ušatá, milenka milovaná, na Mordorovi a naší smečce závislá, naše malá autistka... Dnes slavíš, zlato naše, svoje sedmé narozeniny, druhé narozeniny u nás. Přeji ti, abys s námi pobyla minimálně ještě jednu či dvě sedmiléta.
Posted on: Mon, 17 Jun 2013 22:08:16 +0000