Vylidňování pohraničí pokračuje. Výňatek ztažený z internetu někde kolem roku 2000, poplatný stále. Pouze pro dnešní dobu je situace drastičtější a dramatičtější. Zajímavá je stať o hypermarketech a jejich vlivu na vylidňování obcí : 1.1. Průmyslová charakteristika Slezska a severní Moravy Region, který představuje okresy Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín, Opava, Ostrava, Šumperk a Vsetín, je oblastí s nejvyšší koncentrací hospodářského potenciálu v České republice. Přestože zde od poloviny 19. století dominoval těžký průmysl, vede v současnosti omezování těžby uhlí a hutnictví k restrukturalizace průmyslové základny a rozvoji infrastruktury. Vedle rozšiřování nových forem podnikání vznikají podmínky pro vyšší turistický zájem v tomto regionu. Zejména v oblasti průmyslové turistiky. Návštěvníkům Slezska se nabízejí možnosti seznámit se zde jak s tradičními rukodělnými výrobami papíru, skla a textilu, tak s výslednými produkty moderních průmyslových provozů, prezentovanými v široce rozvětvené obchodní síti. V severozápadní části Slezska – v okresech Jeseník, Šumperk, Bruntál – převládají podniky dřevozpracující, sklářské, kovodělné, strojírenské, plastikářské a zejména textilní, vyrábějící a zpracovávající lněné, vlněné a hedvábné tkaniny. V podhůří Jeseníků se nacházejí významná ložiska rud i stavebních surovin (žula, mramor, vápenec aj.). Zemědělsko-průmyslový region Opavska tvoří se svými výrobnami kovů a kovodělných výrobků, strojů a zařízení, s rozvinutými papírenskými, chemickými a farmaceutickými provozy, s podniky textilního a oděvního průmyslu a zejména s výrobou potravin a nápojů jakousi spojnici s nejprůmyslovějšími okresy Ostravou, Karvinou a Frýdkem-Místkem. Po zahájení útlumového programu těžby a zpracování uhlí sehrávají zde důležitou úlohu především výrobci kovů a kovodělných výrobků, strojů a zařízení, celulózy, chemických produktů, elektromotorů, alternárů, elektřiny a plynu. Významné zastoupení tu má i průmysl potravin a nápojů. V okresech Nový Jičín a Vsetín jsou lokalizovány četné závody vyrábějící stroje a zařízení, dopravní prostředky, elektroniku, svítidla, své místo si uhájili zpracovatelé chemických surovin, dřeva, skla, vlny, potravin a tabáku. Vedle průmyslových kapacit je ve všech sledovaných regionech rozvinutá zemědělská výroba a v podhůří Jeseníků a Beskyd lesní hospodářství. 1.2. Průmysl, doprava Region severní Moravy a Slezska je podle mého názoru vedoucím regionem v oblasti průmyslu. Převládá tedy, když to shrneme důlní, energetický a hutnický průmysl, ve kterém je zaměstnána téměř polovina pracovních sil. Dalšími významnými sektory jsou chemický a farmaceutický průmysl, strojírenský a elektrotechniky. Pokud se jedná o vlastnictví, převažují privátní společnosti. Navíc v posledních letech roste podíl nově vznikajících malých a středních podniků v regionu. Tento region tvoří také významnou základnu pro dopravu a odvozenou infrastrukturu. · Z mezinárodního letiště Ostrava-Mošnov, druhého největšího letiště v České republice jsou poskytovány pravidelné letecké služby do Prahy, Amsterodamu a Vídně a plánuje se další rozvoj na tomto strategickém dopravním uzlu 39993gup96szn5p · Regionem bude procházet dálnice D47 (Budapešť-Gdaňsk), která je nyní ve výstavbě a mezinárodní trasa E462 (Brno/Krakov) · Dochází k rychlému rozvoji existujících mezinárodních telekomunikačních služeb Typologie regionů v ČR: Problémové regiony · Strukturálně postižené regiony, · Zaostávající regiony. uz993g9396szzn Regiony s rozvojovou dynamikou · Hlavní město Praha · Aglomerace regionálních metropolí · Regiony atraktivní pro zahraniční kapitál · Západočeské lázeňské oblasti Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně · Pohraniční regiony sousedící s regiony s prosperující tržní ekonomikou 2. Nezaměstnanost 2.1. Trh práce Pružnost trhu práce se někde hodnotí pouze mírou nezaměstnanosti a tvrzením mnohým podniků, že nemohou sehnat pracovníky. Jenomže podle mého názoru v nejbližších pěti letech budou na trh práce ještě vstupovat silné populační ročníky v příznivé kvalifikační struktuře. Každý podnikatel by měl vědět, že si musí svůj lidský kapitál vytvořit, investovat do něj a motivovat jej. Také dlouhodobá nezaměstnanost narůstá. Nezaměstnaných déle než jeden rok je dnes již hodně. Pro mnohé z nich je příčinou to, že se nerealizuje účinná územní politika, zejména v příhraničních oblastech. Nezáleží to v první řadě na výši státních dotací. Případné subvence jsou až na dalším místě. Hlavní příčinou je to, že celostátně nefunguje tržní informace o lidech, kteří jsou v konkrétních územích k dispozici, a nejsou nabízeny informace o externích výhodách těm, kdo podnikatelsky uvažují o zřízení pracovních míst. Nezaměstnanost má v České republice výrazně regionální charakter. Na rozdíl od regionální politiky EU, která je příliš drahá a počítá s velkými centrálními fondy, naše metoda má základ ve vypracování analýz celého příslušného území. Typickým příkladem je Bruntálsko. Zkoumá se zde zejména dostupný lidský potenciál, protože se tam nemůže zřizovat výroba na tři směny, např. pro matky po mateřské dovolené. Musí být známé, jací lidé jsou v oblasti k mání, jaké výhody poskytují jednotlivé obce apod. Když se taková nabídka zformuluje a dostane se do informační sítě, potom přicházejí firmy, které ve svých dosavadních sídlech nemohou sehnat lidi, nebo by měly podstatně vyšší investiční náklady a zřizují tam provozovny Často bývá u nás kritizována nízká mobilita pracujících. Musíme ale počítat s tím, že na trhu práce budou neustále vznikat lokality se specifickými důvody pro vyšší nezaměstnanost. Vůbec se například neumím představit, že když je v Praze trojnásobek volných míst než třeba na Liberecku, že by se lidé z Vidňan nebo z Osoblažska měli odstěhovat do Prahy. To nejsou lidé, pro které by byly v Praze pracovní místa. Náš stát je tak malý, že představa, že budeme některá území vylidňovat je nereálná. Nemůžeme více vylidnit Šumavu. Naopak , tam musí dojít k oživení. Jakmile by odsud odešli zejména mladší lidé nebo lidé kvalifikovanější, pak tyto oblasti odsoudíme k zániku. Představa prostorové mobility pracovních sil vyšla z nekompetentního srovnání s jinými kontinenty. V České republice je vysoká prostorová mobilita. V Praze, kde je největší stavební boom, přece pracují vedle desetitisíců zahraničních pracovníků tisíce našich lidí, někteří i z již zmíněného Bruntálska. 2.2. Najde se řešení ke snížení nezaměstnanosti? Již dnes jsou v naší republice oblasti, kde je až třetina lidí v produktivním věku bez práce. To přinutilo ministerské úředníky dát hlavy dohromady a připravit projekt pomoci nejvíce ohroženým oblastem, mezi něž patří především severní regiony jako Mostecko, Karvinsko, Jesenicko či Ostravsko, ale i některé oblasti jižní Moravy. Šéfové úřadů práce připravovaný projekt vítají, např. na úřadu práce v Karviné, kde je 14 tisíc nezaměstnaných, což je nejvíce v celé republice. Cílem všech resortů, které se na tomto programu podílejí je vytvořit nová pracovní místa. Řada kroků je však vázána na změnu legislativy, a tak se připravovaný program projeví snížením počtu lidí bez práce až po roce 1999. Nové pracovní příležitosti by do postižených oblastí mělo přinést hlavně zlepšení podmínek pro podnikání a příchod investorů, ať již budováním průmyslových zón nabízejících kompletní servis za výhodných podmínek, ale i možností daňových a celních úlev pro zahraniční zájemce. Nezaměstnanost v některých regionech může snížit lepší dopravní obslužnost, výstavba bytů, budování infrastruktury a podpora revitalizace některých podniků, o níž by se rozhodovali přímo v okresech. Pomoc postiženým okresům přitom nebude levná. Největším problémem nezaměstnanosti se ale přidali absolventům zejména středních škol. Města a obce téměř nevyužívají možnost zdarma zaměstnat lidi za státní peníze. Lidé, kteří jsou měsíce anebo i roky nezaměstnaní, by mohli za státní peníze najít uplatnění při úklidu obcí. Troufám si říct, že kdyby města předložila rozumné projekty, našly by se i dodatečné finanční prostředky. Jednalo by se o tedy o nabídku oboustranně výhodnou. Obce si mohou zvelebit své ulice za peníze státu. Veřejněprospěšné práce pak dávají šanci na výdělek především lidem se základním vzděláním. Samozřejmě to s sebou nese i některá pozitiva. Zaměstnávání pracovníků na veřejněprospěšné práce není organizačně jednoduché a vyžaduje důkladnou přípravu. 3. Regionální rozdíly a proces transformace 3.1. Transformační procesy prohlubují regionální rozdíly V porovnání se sociálními důsledky transformace jsou regionální rozdíly v ekonomické výkonnosti významné. V letech 1992-1995 se sice intenzita stěhování snížila. Bylo to dáno především díky odkládání sňatků a významnou roli zde hrál jistě i nedostatek bytů. Kladné saldo osob stěhujících se v letech 1992-1995 mělo jen 19 okresů. Především to byla většina velkoměst v Čechách a okresy v jejich okolí, na Moravě okresy Brno-město a Olomouc. Migrační ztráty zaznamenaly venkovské okresy a většina pohraničních okresů. Mladí lidé zde nenacházejí dostatek pracovních příležitostí. Mezi další příčiny stěhování patří také i zdravotně či ekologicky motivované důvody, přičemž podle mého, zde můžeme zařadit vystěhování obyvatel z nejvíce znečištěných podkrušnohorských okresů a z Prahy. 3.2. Expanze supermarketů Vnitřní migrace obyvatel je dána také nutností změny zaměstnání. V současnosti je aktuální otázkou existence supermarketů. Ale já bych v této souvislosti mluvila spíše, než-li o supermarketech, že se jedná o hypermarkety. Při expanzi velkých maloobchodních řetězců vždy trpí malí obchodníci. Důsledkem expanze hypermarketů jsou vylidněné vesnice. Není to ale jenom specifikum Ostravska a České republiky. Ve Francii je například spousta úplně vylidněných vesnic, které nikdo neudržuje, nikdo v nich nebydlí. Pokud trošku oživnou, tak jen o víkendech. Představme si Českou republiku bez vesnic. Všichni víme, že pokud ne vesnicích nefunguje hospoda a obchod, vymírá život. Mladí s dětmi se odstěhují, staří vymírají a na jejich místo se už nikdo nevrátí. Proč taky, když zásobování chybí. Totéž se však může stát i ve městech. Představte si například Masarykovo náměstí v Ostravě bez obchůdků. Přišlo by tam možná několik turistů, jinak by bylo mrtvé. Nicméně drobní podnikatelé pociťují vybudování supermarketů již nyní. Supermarket odbourá funkci velkoobchodů, čímž bude jejich zboží podstatně levnější. Ti, kteří podnikají od roku 1991, letos patrně skončí. Z prodeje se již nedá vyžít. 3.3. Vnitřní stěhování v ČR podle vzdělání Tradičně vyšší mobilitu měly ve většině okresů osoby v vyšším vzděláním. Přírůstky stěhováním osob s vysokoškolským vzděláním v letech 1992-1993 mělo 20 okresů, v letech 1994-1995 pak 19 okresů. Největší migrační přírůstky vysokoškoláků se soustředily jen do několika okresů. Jedná se zejména o přírůstky v Praze, v Brně, Olomouci a Českých Budějovicích. Největší úbytky vysokoškoláků zaznamenaly naopak venkovské okresy jižních Čech a západočeského pohraničí a okresy s těžebním průmyslem. Je také známo, že ženy vykazují větší územní mobilitu než muži. Nejnižší územní mobilitu mají obyvatelé se základním vzděláním. Obyvatelé se středním vzděláním s maturitou vykazují ještě vyšší územní mobilitu, na které se opět častěji podílejí ženy než muži. Jestliže z pohledu velkých regionů je výrazná především polarizace západ – východ, pak z pohledu malých regionů dominuje polarizace velká města, resp. metropolitní oblasti – oblasti ostatní. 4. Lorenzova křivka Podle předních amerických ekonomů P.A. Samuelsona a W.D. Nordhause se pod pojmem Lorenzova křivka skrývá toto vysvětlení. „Graf znázorňující kumulativní procentuální podíl obyvatelstva na vodorovné ose (x) a kumulativní procentuální podíl získaného důchodu na svislé ose (y). Používá se k zobrazení stupně rovnosti nebo nerovnosti v rozdělování důchodů. Čím větší je odchylka Lorenzovy křivky od osy kvadrantu, tím nerovnější je rozdělování důchodu.“ 4.1. Lorenzova křivka lokalizace V našem případě vodorovná osa představuje KOj … koeficient osídlení /obyvatelstvo se samo rozhoduje, kde bude žít, pracovat/ a svislá osa znázorňuje Rij. Rij… koeficient specializace / hodnotí stupeň spec. odvětví v % v regionu na odvětvové charakteristice státu/. Na přednášce jsme se setkali s vysvětlením pojmu Lorenzova křivka na jistém konkrétním příkladě. A zároveň zde padla otázka, zda lze dosáhnout toho, aby Lorenzova křivka byla pod osou? Odpověď zní ANO, a to v případě, když budeme postupovat s hodnotami v uvedené tabulce vzestupně. Příklad: Region /j/ 1 2 3 4 5 Rij 40 20 20 10 10 Koij 10 10 20 20 40 ILij 4,0 2,0 1,0 0,5 0,25 Pozn. ILij …….. index lokalizace Rij/KOij 4.2. Lorenzova křivka v pojetí Samuelsona a Nordhause Ekonomové Samuelson a Nordhaus Lorenzovu křivku aplikovali ke znázornění stupně nerovnosti mezi důchodovými třídami. Skutečná Lorenzova křivka je vyznačena na obrázku červeně, přičemž vystínovaná oblast ukazuje odchylku od absolutní rovnosti, a udává nám míru stupně nerovnosti v rozdělení důchodu. Křivka skutečného rozdělení důchodů leží tedy mezi 2 extrémy „absolutní rovnosti“ a „absolutní nerovnosti“. Výpočtem Lorenzovy křivky a jiných křivek vědci shledávají, že od začátku tohoto století nerovnost rozhodně klesla. Zdá se však, že nastal obrat k růstu nerovnosti a chudoby. 5. Regionální politika Za regionální politiku považujeme takovou hospodářskou politiku státu, která podporuje efektivní fungování trhu na území republiky jako celku z hlediska regionální dimenze hospodářství. Jde o přerozdělovací proces, kde v zásadě platí , že přerozdělené prostředky, které vždy jsou na úkor výkonnějších regionů, musí přinést v budoucnu ve vytypovaných regionech dlouhodobě větší efekt nebo alespoň stejný, nežli by přinesl v dobře fungujících regionech. V rámci regionální politiky můžeme rozlišovat různé typy nástrojů: finanční, nefinanční, podporu rozvoje podnikání, zpracovávání programových a plánovacích dokumentů apod. Regionální politika v jednotlivém regionu se pak vytváří kombinací těchto nástrojů. 5.1. Finanční nástroje – podpora formou dotačních programů Dotační programy představují různé druhy a formy podpor, poskytovaných z veřejných prostředků centrální úrovně pro subjekty v území /obce, fyzické a právnické osoby/ , jejichž zdrojem je státní rozpočet, státní fondy, zahraniční subjekty apod. Nyní bych Vám chtěla uvést některé z nich a k nim přiložit také i jejich poslání: Název podpory : Státní fond životního prostředí Poslání: Zabezpečuje podporu ekologických akcí v regionech. Název podpory: Program péče o krajinu /z prostředků Státního fondu životního prostředí/ Poslání: Podporuje tvorbu a údržbu územních systémů ekologické stability, regeneraci významných krajinných prvků, hospodaření v lesích a zvláště chráněná území. Název podpory: Program obnovy vesnice Poslání: Podporovány jsou akce k zachování, obnově a údržbě venkovské zástavby, úprava veřejných prostranství a zeleně, rekonstrukce místních komunikací a veřejného osvětlení, zpracování územních plánů. Název podpory: Program CBC PHARE Poslání: Cílem programu je podporovat akce v pohraničních regionech. 5.2. Nástroje regionální politiky nefinančního charakteru / informace, poradenská činnost atp./ Mezi nástroje regionální politiky nefinančního charakteru lze zařadit tyto formy podpory rozvoje regionů. / v některých případech mohou být kombinovány i se získáním finančních prostředků/ Název podpory: Agentura pro regionální rozvoj, a.s. Ostrava Poslání: Posláním agentury je přispívat ke koordinaci ekonomické obnovy a rozvoje v regionu severní Moravy a Slezska. Název podpory: REGION – Program podpory malého a středního podnikání ve vybraných regionech Poslání: Cílem programu je zvýšit přitažlivost malého středního podnikání ve vybraných hospodářsky problémových oblastech s rozsáhlými změnami struktury výroby a přispět k tvorbě nových perspektivních pracovních míst. 5.3. Agentura pro regionální rozvoj, a.s. Agentura pro regionální rozvoj, a.s., byla založena v Ostravě v roce 1993 jako pilotní projekt Evropské unie v České republice. Jejím posláním je přispívat ke koordinaci ekonomické a sociální transformace a k rozvoji regionu severní Moravy a Slezska. Tato agentura se stala nejen jednotkou řízení programu PHARE, ale také regionálním centrem pro mezinárodní spolupráci. Mezi nejvýznamnější projekty koordinované Agentury pro regionální rozvoj, a.s. patří: · Řešení využití průmyslové zóny letiště Ostrava – Mošnov · Příprava Vědecko-technologického parku Ostrava · Zřízení Centra podpory podnikání v Ostravě, v Krnově a v Kopřivnici · Vybudování regionálního informačního centra · Založení Agentury pro rozvoj cestovního ruchu V rámci Agentury bylo zřízeno regionální korespondenční středisko EURO INFO, které poskytuje informaci o Evropské unii a zprostředkovává kontakty na podnikatelské subjekty v zahraničí. 6. Kraj, kam patříme 6.1. Názory lidí a úředníků Za dva roky mají vzniknout regionální samosprávy. V době poznamenané vládní krizí trochu zapadla výzva, kterou bylo podzimní přijetí ústavního zákona o vyšších územněsprávních celcích. Nové kraje či regiony jsou přitom velmi potřebným krokem k vybudování občanské společnosti, navíc podle zákona musí fungovat nejpozději za necelé tři roky. Není tedy mnoho času k přípravě a politici by se ho měli snažit využít. Pokud se jim to podaří, omezí centralismus státní správy a posílí samosprávné orgány. Pokud se ale o reformu nebudou starat, může všechno skončit neblaze – vznikem dalších málo funkčních úřadů. Ideální by bylo dosáhnout takového stavu, kdy o většině veřejných záležitostí nebude rozhodovat úředník z Prahy, ale z voleb vzešlá oblastní zastupitelstva. Samosprávné celky by se měly stát přinejmenším zřizovatelem a provozovatelem téměř všech veřejně prospěšných zařízení z rezortu zdravotnictví, školství, veřejné dopravy a kultury. Měly by dostat určité možnosti i v oblasti daňové politiky, aby mohly podpořit podnikatele při vytváření pracovních příležitostí a zastavit tak vylidňování venkova. Dosáhnout cíle ale nebude snadné, protože k odpůrcům reformy veřejné správy a vzniku regionů patří většina státních úředníků na ministerské a okresní úrovni. Obvykle argumentují nedostatkem finančních prostředků i tím, že dosavadní stav je vlastně vyhovující a že není třeba nic měnit. Názory lidí, kteří žijí v odlehlých oblastech a kteří musí pro razítko okresního úředníka často cestovat několik hodin, jim jsou lhostejné. Jak by měl vlastně vypadat správně vymezený územní obvod v demokratické zemi? Měl by být přiměřený a také homogenní. Ale žádnou z uvedených podmínek rozhodně nesplňuje územní obvody okresních úřadů, které byly stanoveny v roce 1960. Sestavovat jejich skládáním vyšší samosprávné celky je proto hloupý nesmysl. Odstrašujícím příkladem může být osud dnešního okresy Svitavy, který zahrnuje tak nesourodé oblasti, jako je česká oblast Litomyšle, a Poličky a moravské okolí Svitav, Jevíčka a Moravské Třebové. Zatímco Litomyšl a Polička se tradičně orientují k Pardubicím či Hradci Králové, oblast Svitav, Jevíčka i Moravské Třebové má historické vazby k Brnu. Nelze vyloučit ani zájem Moravské Třebové patřit spíše k bližší Olomouci. Podřídit moravské oblasti Pardubicku je výrazem hluboké neúcty k historii oblasti. Podobných příkladů by se našlo více, např. v okresech Jindřichův Hradec nebo Chomutov. 6.2. Co nelze obejít Reformátoři se také musí předem ujasnit dosud příliš černobíle pojatou otázku, zda současné okresy zrušit, či zachovat. Ideální by v tomto případě byl přece jen trochu méně přímočarý postup. Území státu by se mělo podle tradičního vzoru rozdělit řádově na tři sta homogenních oblastí po vzoru někdejších soudních okresů, a teprve tím by měla být vytvořena kvalitní základna pro skládání územních obvodů libovolných odvětví i vyšších celků. V oblasti státní správy a samosprávy by to mimo jiné znamenalo na určitou dobu připustit existenci okresních úřadů dvou stupňů – vedle dosavadních okresních úřadů 1. stupně by se stala okresními úřady 2. stupně většina pověřených obecních úřadů se sídlem mimo okresní město. Okresy 2. stupně by měly od začátku právo vydávat pro svůj obvod závazné vyhlášky a postupně by přebíraly agendu okresů 1. stupně. Počet úřednických míst by se přitom neměl zvyšovat a kontrolu nad menšími úřady by od začátku měly vykonávat samosprávné orgány. Dalším krokem může být pokus zlepšit správu i soudnictví zřízením specializovaných institucí, např. finanční prokuratury, které by odlehčily povinnostem okresních úřadů i soudů. Těžko je také možné si představit, že by se mohly regionální samosprávy stát zřizovatelem a provozovatelem většiny veřejně prospěšných zařízení z oblasti zdravotnictví, školství, kultury či dopravy, pokud se ihned nezačne připravovat zákon, který by jim převedl státní majetek. Činnost úředníků je v těchto oblastech téměř vždy škodlivá a nelze vyloučit, že v této chvíli, kdy jim hrozí omezení moci, zvolí obrannou strategii spálené země a budou nemocnice, školy i železnice horlivě rušit. Nové regiony také mohou sotva dobře fungovat bez úprav daňového systému. Právě nový styl přerozdělování by jim mohl dodat potřebnou vážnost : peníze poplatníků by neměly do krajských pokladen mířit oklikou přes pokladnu pražského ministerstva financí, ale naopak do hlavního města by se dostávaly přebytky z regionů. 7. Regionální politika Evropské unie 7.1. Regionální politika EU financovaná ze strukturálních fondů Strukturální fondy jsou tvořeny Evropským fondem pro regionální rozvoj /ERDF/, Evropským sociálním fondem /ESF/, Usměrňovací sekcí Evropského zemědělského záručního a usměrňovacího fondu a Finančním nástrojem na usměrňování rybolovu. V roce 1988 bylo rozhodnuto předsedy vlád členských zemí EU o nutnosti koordinace politik financovaných z jednotlivých strukturálních fondů. Bylo proto vybráno 5 hlavních Cílů. V roce1995 bylo těchto 5 Cílů doplněno o šestý Cíl, reagující na specifickou situace v arktických zalidněných oblastech: 1. Podpora rozvoje a strukturálních změn v zastávajících regionech. Do této kategorie tedy spadá nejen celé Řecko, Portugalsko, Irsko a většina Španělska, ale i např. Merseyside-Velká Británie. Zde lze žádat o podporu především následujících typů aktivit: přímé investice do výroby za účelem vytvoření nebo záchrany pracovních míst, podpora malým a středním firmám, rozvoj infrastruktury, vědy vzdělávání, investice směřující k ochraně životního prostředí. 2. Konverze ekonomické struktury v regionech postižených úpadkem průmyslu. Tyto regiony se musejí vyznačovat nadprůměrnou nízkou mírou nezaměstnanosti. 3. Boj s dlouhodobou nezaměstnaností a usnadňování zaměstnávání mladých lidí a okrajových skupin obyvatelstva. Prostřednictvím fondu ESF jsou podporována opatření v oblasti odborného školství, rekvalifikace, podpora vzdělávacích systémů apod. 4. Napomáhat adaptaci pracovních sil v podmínkách rychlého vědecko-technického pokroku. 5a. Změna struktury zemědělské produkce. 5b. Rozvoj zemědělských oblastí. 6. Pomoc arktických oblastem s mimořádně nízkou hustotou zalidnění. 7.2. Cíle a principy regionální politiky EU · snaha věnovat největší prostředky do regionů s největšími problémy, a to na projekty, které přinesou maximální užitek · spolupráce významných subjektů na lokální, regionální, národní a mezinárodní úrovni, a to jak z veřejného, tak i ze soukromého sektoru · snaha o integrovaný a nikoli krátkodobý, ale střednědobý přístup k řešení regionálních problémů formou víceletých plánovacích období · prostředky poskytnuté ze zdrojů EU musí být doplněny stanoveným podílem zdrojů ze strany státu, regionu, města. 7.3. Příprava ČR na členství EU V zásadě je třeba říci, že kromě polohy a relativní vyspělosti je hlavní výhodou České republiky ve srovnání s ostatními srovnatelnými zeměmi především malý počet obyvatel a skutečnost, že ČR nemá rozsáhlé zemědělství. Nevýhodou ČR je, že nemá mezi zeměmi EU vyslovené „přátele“, kteří by byli ochotni podporovat zájmy ČR / na rozdíl např. od Polska/. Společnou nevýhodou kandidátských zemí je, že nemají EU mnoho co nabídnout, protože sou nejvýznamnější reálnou hodnotu – svůj trh – již „obětovaly“ při asociační dohodě. O přijetí do EU tedy budou rozhodovat především politické důvody. ceskatelevize.cz/porady/1185333262-hledam-praci/410236100141038/
Posted on: Mon, 01 Jul 2013 09:04:29 +0000