Vymezení pojmů Rasismus, soubor nevědeckých představ a koncepcí založených na předpokladu fyzické a duševní nerovnosti a nerovnoprávnosti různých ras, tj. na základě biologické (tzv. rasové) klasifikace. Směs sociálně psychologických stereotypů a předsudků, které jsou výrazem krajního etnocentrismu a xenofobie. Často nabývá fanatických podob (viz též šovinismus) a může přerůst i v systematický teror. Jako součást sociální demagogie bývá rasismus často výrazem živelných nálad vyvolaných sociálním napětím (hledání univerzálního viníka); může se stát programem politických hnutí a stran (součást ideologie fašismu a neofašismu) i oficiální státní politikou (fašistické Německo, Republika Jižní Afrika v 60. – 80. letech 20. stol.). Rasistické postoje spojené s agresí jsou často patrné u sociálně neúspěšných jedinců a mají svůj základ v individuální i skupinové frustraci. Často zaměřen proti izolované menšině se zřetelnými odlišnými znaky fyzickými, jazykovými, náboženskými, popř. profesními. Specifickým typem, a pravděpodobně nejdéle trvající a nejrozšířenější formou rasismu, je antisemitismus. – Názor o privilegovaném postavení či poslání tzv. bílé rasy rozšířen v 18. a 19. stol. v souvislosti s koloniální expanzí evropských národů i s ideologií amerického Jihu. Systemizace rasistického myšlení se poprvé objevila v pol. 19. stol. u J. A. C. de Gobineaua. Ucelenou politickou teorií se rasismus stal ve 2. pol. 19. stol. v souvislosti s rozšířením darwinismu sociálního. Biologický determinismus (myšlenka přirozeného výběru, boje o přežití nejsilnějšího ap.) se stal základem ospravedlnění existující nerovnosti, popř. programem zavedení takové nerovnosti (která by prý obnovila přirozený společenský řád zničený liberalismem a demokracií). Rasismus byl rozšířen zejm. před 1. a 2. světovou válkou, rasistické tendence jsou však latentně přítomny dodnes prakticky ve všech zemích (vzrůstají zejm. v souvislosti se sociální a hospodářskou krizí). Přestože v roce 1965 byly všechny formy rasismu odsouzeny OSN, v poslední třetině 20. století je patrný jejich nárůst jak v Evropě a Americe, tak i v některých afrických a asijských zemích. Viz též rasová diskriminace. Rasová diskriminace, porušení norem mezinárodního práva spočívající v jakémkoli rozlišování, vylučování, omezování či zvýhodňování založeném na rase, barvě pleti, na národnostním, respektive etnickém původu, je-li cílem nebo následkem takového počínání zrušení či omezení uznání, užívání a výkonu lidských práv a základních svobod ve všech oblastech veřejného života. Zákaz rasové diskriminace je upraven v Chartě OSN a Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace, přijaté v roce 1966. Viz též rasismus. Fašismus, v původním významu ideologie politického hnutí vedeného B. Mussolinim v Itálii po 1. světové válce; strana Bojové italské svazy (italsky fascio, svazek) založena v březnu 1919. Fašismus vznikl v okruhu nacionalistických odpůrců liberalismu i tradičního socialismu, nespokojených se zisky Itálie z války po boku vítězné Dohody. Založen na negaci existujícího politického systému a směsici idejí od anarchosyndikalismu k antiklerikalismu s důrazem na obnovu “velikosti Itálie” a militantní “akci”, směřující k novému celonárodnímu společenství. V Itálii státní ideologie od pochodu na Řím v roce 1922 až do 1944; 2. ideologie, politické hnutí a forma vlády ideově příbuzná italskému fašismu; otevřená teroristická diktatura s antiliberálním, protidemokratickým a protikomunistickým zaměřením. Vychází z nacionalismu nebo rasismu (ovlivněn sociálním darwinismem) s kolektivistickým zaměřením antimarxistického socialismu. Odmítá pluralitní politickou kulturu vycházející z liberálních tradic; stát (národ) je nejvyšší hodnota a je chápán jako jednota transcendentní, morální, hospodářská a politická. Jeho řízení se většinou odvíjí na vůdcovském principu a na diktatuře jedné politické strany či hnutí (viz též totalitarismus). Fašismus se stal ve 20. stol. všeobecně rozšířeným jevem (Německo, Itálie, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko aj.; fašistické hnutí i v demokratických zemích), vznikajícím zejm. v důsledku hospodářských a politických krizí; nejvýrazněji uplatněn v německém nacismu. Neofašismus, ideologie a politická hnutí navazující po druhé světové válce na ideologii původního fašismu. V politickém spektru většinou zaujímají neofašistická hnutí pozici krajní pravice (často s levicovým sociálně demagogickým populismem). Ústavy většiny států neofašismus zakazují, avšak v pluralitních společnostech existují strany s neofašistickými prvky i menší politická seskupení otevřeně neofašistická. Nacionální socialismus, nacismus – ideologie založená na vágní syntéze prvků rasově zdůvodňovaného šovinismu (právo nadřazeného německého národa na dobytí životního prostoru), antisemitismu (židovský národ jako primární nepřítel) a antimarxisticky definovaného socialismu (sociálně spravedlivé národní společenství namísto třídně rozdělené společnosti). Nacionální socialismus vznikl po první světové válce v Německu (strana NSDAP, vůdce A. Hitler) a od roku 1933 se stal státní ideologií diktátorského režimu velkoněmecké tzv. třetí říše, usilující o uskutečnění programu nacionálního socialismu ozbrojenou agresí, která vedla k rozpoutání druhé světové války. Při dobývání Evropy využíval národní socialismus ideově spřízněných hnutí a režimů, od srpna 1939 do června 1941 i spojenectví se stalinismem v SSSR. Totalitní ideologie; je považována za radikální formu fašismu. Encyklopedie Diderot Extremismus je v demokratických zemích vnější a souhrnné označení pro specifický společenský jev obecně, ale i pro jeho myšlenkový základ nebo z něho vyvěrající činnost speciálně. Myšlenkovým základem extremismu jsou různé ideologie (primárně politické či sekundárně politické), pro které je společné zpochybňování demokratických základů společnosti či některých základních lidských práv a svobod. Extremismus se projevuje více či méně systematickou a organizovanou aktivitou - verbální, grafickou či fyzickou - na základě extremistické ideologie volněji či pevněji zorganizovaných jedinců. Tyto aktivity mají nejčastěji charakter narušování, napadání osob a poškozování majetku nebo propagace idejí, které jsou v rozporu se základy právního řádu. Extremistická aktivita používá legálních a legitimních i nelegálních a nelegitimních prostředků. Kriminálním deliktem se extremismus stává tehdy, dojde-li k naplnění skutkové podstaty některého trestného činu. Definice převzata ze převzata ze Zprávy o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií vypracovanou Ministerstvem vnitra České Republiky Nacionalismus, ideologie a politický směr vycházející z přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa. Obvykle vede k izolovanosti a k nedůvěře
Posted on: Sun, 14 Jul 2013 14:49:12 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015