ZARATHUSTRA: O NADČLOVĚKU A POSLEDNÍM ČLOVĚKU Když bylo Zarathustrovi třicet, opustil svou domovinu a odešel do hor. Zde se kochal svým duchem a svou samotou a po deset let se jich nenabažil.posléze se však proměnilo jeho srdce, jednoho dne vstal předstoupil před slunce a promluvil k němu řka: Ty veliká hvězdo! Čím bylo by tvé štěstí, kdybys neměla těch kterým svítíš! Pohleď! omrzela mě má moudrost, tak jako včelu med, když ho nasbírala příliš, třeba mi rukou jež se natahují. rád bych daroval a rozdával, až se zase jednou mudrci mezi lidmi potěší svou pošetilostí a chuďasové svým bohatstvím. Proto musím sestoupit v hloub, jako ty sestupuješ na večer, ty hvězdo přebohatá! musím jako ty zaniknouti, tak jmenují to lidé, ke kterým chci dolů. Tedy mi požehnej ty klidné oko, jež i na štěstí příliš veliké můžeš bez závisti hledět! poháru žehnej který chce přetéci, aby se voda zlatitě z něho řinula, na všechny strany nesouc odlesk tvé slasti! PohleĎ! Tento pohár chce se vyprázdniti, a Zarathustra chce se státi člověkem. Tak počal Zarathustrův zánik.
Posted on: Tue, 27 Aug 2013 04:54:26 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015