Za každou moderní liberálně levicovou myšlenkou o srovnání šancí se skrývá prasečí přání, aby sousedovi také chcípla koza. Jakkoli elegantní intelektuálská slůvka o spravedlnosti a rovnosti příležitostí nedokáží přehlušit zakyslý pach závisti. A ještě něco. Kromě závisti je tu i drzé přesvědčení, že právě my vyvolení známe recept, podle kterého budeme někoho zvýhodňovat na úkor někoho jiného. Troufalý pocit, že právě my máme právo mluvit lidem do života, brát jim peníze, poroučet a zakazovat. Pocit, že my jsme ti lepší, uvědomělejší, kteří vše vědí lépe než ostatní. Bráníme veřejný zájem. A co je to veřejný zájem, určujeme my sami. Lidé, kteří věří, že mají recept na štěstí pro všechny, jsou bezmezně drzí a zaslepení. Ve své pošetilosti si myslí, že jsou moderní. Ve skutečnosti jsou ovládáni tak tradičními hříchy, jakými jsou závist a pýcha. Pokud se považujete za levicového liberála, zřejmě budete nesouhlasit. Budete hledat různé důvody a různé výmluvy, budete diskutovat o nepodstatnostech, šermovat citáty různých autorit a slovíčkařit. Jenže smůla. Podstata problému je, že chcete trestat jedny, odměňovat jiné, a přitom si myslíte, že máte morální a intelektuální právo tak činit. Nemáte nic. Máte jen malého Stalina ve svém nitru. Malého Stalina, který se maskuje, protože se stydí za to, že je Stalin. Co dělat? Vyžeňte ho. Osvoboďte se a pohlédněte realitě do očí. Zahoďte ambice poroučet jiným a hledejte své vlastní štěstí. Ne, nebudu vám říkat, kde ho hledat a jak. (KG) novaustava.cz/clanky/levicovym-liberalum
Posted on: Mon, 07 Oct 2013 22:32:39 +0000