půst před sobotou 24.elul * žalm 95 * být osvobozeným Božím dítětem, které Bohu dobrovolně a účinně slouží projevováním Jeho charakteru, protože Ho miluje a zná. Od: Jaroslav Mareš * Duchovní vzdělávací literatura * kresina.org Žalm 95. Pojďte, jásejme Hospodinu, výskejme skále naší spásy! Předejděme (Předstupme) před Jeho tvář s díkem, výskejme Jemu ve zpěvích! Nebo Pán je veliký Bůh (El) a veliký Král nade všemi bohy (Elohim), v Jehož ruce jsou hlubiny (probádání) země, a Jeho jsou vrchy hor, Jeho je moře, nebo ON je učinil, i souš vytvořily Jeho ruce. Pojďte, klaňme se (padněme) a kořme se a poklekněme před Pánem, který nás učinil! Nebo ON je náš Bůh a my jsme lid Jeho pastvy a stádo (brav, ovce a kozy) Jeho ruky. Ó, kéž byste dnes uposlechli Jeho hlasu. (…stádo Jeho pastvy týž den, jakmile uposlechnete Jeho hlasu). Nezatvrzujte své srdce jako v Meribě (sváru LXX roztrpčení, jméno dvou pramenů na Sinajském poloostrově 2M 17,7), jako v den Massa (pokušení) v poušti, kdy mě vaši otcové pokoušeli, podrobili mě zkoušce, ač viděli mou činnost ! Čtyřicet let jsem měl ošklivost z oné generace a řekl jsem: „Oni jsou lid bludného srdce, nebo si neuvědomili Mé cesty. O nich jsem přísahal ve svém hněvu, že nepřijdou k místu Mého odpočinutí. E95: NUŽ PÁNU ZVUČNĚ ZPÍVEJME! * Ženeva 1562 / J. Strejc, S. Radechovská DAFGgfED-DfgaćhhA-AbagfedED-FffGfeDC-DaafaGFE-AgfedfgED. 1) Nuž Pánu zvučně zpívejme! Na čest Jemu prokřikujme, té našeho spasení skále. Pojďte, před Něj vstupme blízce, chválu a čest vzdávajíce, žalmy zpívejme Jemu stále. 2) Vždyť Bůh náš je Bůh největší, nad všechny Bohy mocnější, nad vším slavně panující. Všechny zemské hlubokosti, též i všech hor vysokosti v svých rukou mocných zdržující. 3) Též nad mořem ON panuje, ON stvořil je, udržuje, i zemi, dílo rukou svých. Pojďme, před Ním se sklánějme, že Stvořitel je, vyznejme, ctěme Ho v službách Jemu vzácných. 4) ON Bůh je náš, my jsme Jeho stádce lidu zvoleného. ON pase nás vždy bez přestání. A proto nezatvrzujte svá srdce, když Ho slýcháte, laskavé Jeho zavolání. 5) To otcové činívali, že slyšet Jeho nechtěli a měli srdce zatvrzelé. Zato do odpočinutí Bůh nedovolil jim vjíti. To přisáhl a splnil cele. Nyní pokloňme se před Pánem! Klekněme před naším Stvořitelem! Vždyť On je náš Bůh, a my jsme ovce pastvy Jeho. Stádem, jejž On sám vodí, rukou svou On nás vodí. _______________________________________ (pokračování Překonání žalobce R. Joynera:) Porážka ve vítězství. 13. ledna 1099 zamířila armáda do Jeruzaléma a dorazila tam 7. června. V poledne v pátek 15. června město padlo. Je biblickou pravdou, že mnoho Božích vítězství vypadá pro přirozeného člověka jako porážka (největším příkladem toho je Kristův kříž). A naopak: když Jeruzalém padl do rukou křižáků, zdálo se to přirozeným lidem jako velké vítězství církve, pro ni to však byla ve skutečnosti hanba a jedna z nejtragičtějších porážek. Co se stalo? Muslimský správce města byl ke všem jeruzalémským občanům včetně křesťanů i Židů poměrně tolerantní. Dovolil jim, aby měli svá vlastní místa k uctívání a měli SVOBODU KDYKOLIV PŘIJÍT A ODEJÍT. Dokonce dovolil, aby během obléhání mohli křesťané město opustit a připojit se k obléhatelům. Když už bylo jasné, že křižáci vyhrají, tak správce a jeho podřízení očekávali stejně ušlechtilé jednání od dobyvatelů. Šeredně se mýlili. Křižáci slíbili milost těm, kteří přejdou pod jejich prapor, a mnozí to tak udělali. Potom je obklíčili a všechny je povraždili. Židé ve městě uprchli do synagogy, byli uvnitř jako v pasti a křižáci budovu podpálili a všichni tam zemřeli. Byla to záměrná strategie: všechny jeruzalémské nekřesťany vyhladit, aby se Jeruzalém stal opět ryze křesťanským městem. Všichni triumfující křižáci – mnozí byli pokryti krví svých obětí – se sešli u „svatého hrobu“, plakali radostí a děkovali za své velké vítězství. V tomto otřesném masakru bylo zabilo více než 50.000 saracénů a všichni Židé. Gottfried z B. byl první křesťanský panovník Jeruzaléma a také hlavní strůjce tohoto masakru; zemřel o rok později 18.6.1100. Jeho nástupcem se stal král Balduin I. Jeruzalémský. Jeruzalémské království existovalo 87 let, dokud nebylo poraženo muslimským králem Paladinem. Po dalších 200 let křižáci opakovaně o Jeruzalém bojovali, ale už se jim nikdy nepodařilo ho dobýt. Během této doby bylo mnoho církevních vůdců zděšeno zvěrstvy křižáků a dokonce byly vznášeny požadavky, aby osoby za to zodpovědné byly exkomunikovány. Křížových výprav se zúčastnili ušlechtilí a odvážní lidé, někteří z nich upřímně toužili po obnovení pocty a jména Páně v Jeruzalémě. Na tom, jak šlechetné jsou naše motivy však nezáleží, používáme-li metody, které jsou v protikladu k ovoci Ducha svatého, bude výsledkem zlo. V době trvání křížových výprav vznikly a uvolnily se do světa některé z nejdůležitějších sil, filosofií a teologií a jejich výsledným ovocem bylo, že mnoho milionů lidí bylo odděleno od zvěsti Božího Království obrovskými bariérami, které díky těmto výpravám mezi národy vznikly. Nyní musí být pevnosti zla postavené těmito zavádějícími tragédiemi strženy, aby mohla být zvěst Království uvolněna do nejstrategičtějších regionů na světě. Duchovní historie komunismu. 23.6. 1164 nechal arcibiskup Rainald z Dasselu přivést do Kolína nad Rýnem ostatky tří mudrců od východu (M 2). Daroval je městu Fridrich Barbarosa odměnou za arcibiskupskou loajalitu. V roce 1181 byla vyrobena zlatá rakev (dodnes je v Kolíně k vidění), ve které měli být umístěni. Do města potom přicházelo mnoho poutníků z celé západní Evropy, aby uctívali zlatý relikviář a ostatky, a protože poutníků přicházelo stále více, bylo nutné postavit větší katedrálu. 15.9.1248 byly položeny základy kolínské katedrály na počest ostatků těchto tří mudrců (podle tradice Kašpar, Melichar a Baltazar). Stavba pokračovala přes 300 let, když náhle byla přerušena. V městském archivu je zaznamenána legenda, kde se říká, že hlavní stavitel musel uzavřít smlouvu s ďáblem, aby mohl stavbu dokončit. Ve smlouvě bylo ustanoveno, že než se dovolí pokračovat ve stavbě katedrály, musí se nejprve postavit kanál z Trevíru do Kolína (Trevír je na řece Mosele téměř 200 km vzdálený), a bylo to proto, aby mohla voda téct ze satanova trůnu stejně tak jako teče z trůnu Božího. Tato řeka smrti měla postupně zastínit všechny ostatní řeky smrti, které vytékaly z Kolína. Výsledkem byla smrt více než sto miliónů lidí v samotném 20. století. Mezi roky 1516 a 1842 byla stavba katedrály pozastavena. V roce 1818 se v Trevíru narodil Karel Marx, zakladatel socializmu, nejmocnějšího světového ateistického systému. Roku 1842 se přestěhoval z Trevíru (Trier) do Kolína nad Rýnem a tehdy práce na katedrále znovu začaly; dokončena byla roku 1880. Nebyla to žádná náhoda, smlouva s ďáblem byla stvrzena. V létech 1842 a 3 byl Karel Marx hlavním redaktorem novin vydávaných v Kolíně „Die Rheinische Zeitung“ a roku 1848 se stal jejich vydavatelem. Ve své pozici vydal Komunistický manifest. 6.5.1849 byly jeho komunistické pamflety házeny do davu, shromážděného před halou Burzenich v Kolíně – tím se zrodilo komunistické hnutí vedené Karlem Marxem a Friedrichem Engelsem. Další mocní vůdcové tohoto hnutí, které začalo v Kolíně nad Rýnem, byli Ferdinand Lassaile, Andreas Gottshalk a Mathilde Franciska Anneke. Zavírání pekelných bran. Kolín nad Rýnem se jako rodné město matky prvního římského pronásledovatele církve, křížových výprav, křesťanského pronásledování Židů a poté komunismu stal kolébkou jedné z největších lidských tragédií v historii. Způsob, jakým Pán zavírá brány pekelné je ten, že otevře nebeské dveře. Světlo je mocnější než temnota. Když jsou v noci rozevřeny závěsy, temnota nepřichází dovnitř, ale naopak – světlo svítí do temnoty. Pánova strategie pro Kolín nad Rýnem je otevřít nad ním nebeské okno, aby vydalo svědectví Jeho vykupující moci. Pán si pozvedne nové armády v Kolíně nad Rýnem a v Německu, které nebudou tělesné, ale duchovní. Do míst, z nichž jednou vyšla smrt a zkáza, přivedou život a uzdravení. Pán vždy překonává zlo dobrem. 5 Je zajímavé, že Robert Blum a Mosses Hess začali oba své kariéry v Kolíně, v době, kdy byla dokončena konstrukce katedrály. Jsou považováni za jedny z mnoha moderních zakladatelů sionismu. Stejně jako nepřítel úspěšně zasévá jílek matonohu (koukoul není koukol) do Pánových polí s pšenicí, Pán zasévá často své símě – pšenici – do pole, které nepřítel osel jílkem matonohou. Kolín, město, kde vzniklo nejhorší pronásledování Židů, se tak stal kolébkou sionismu, hnutí, díky němuž byl založen moderní stát Izrael. Po Karlu Marxovi se stal redaktorem Die Rheinische Zeitung v Kolíně Mosses Hess, a jako první vydal v roce 1860 pamflet nazvaný Řím versus Jeruzalém – rozhodující otázka. Později dr. Bodenheimer z Kolína, jeden z hlavních zakladatelů sionismu, napsal báseň VIDĚNÍ v roce 1891, kde prorocky popsal budoucí ustavení Izraele. V roce 1896 si začal dopisovat s dr. Theodorem Herzlem, a téhož roku napsal Herzl zásadní knihu nazvanou Židovský stát. Kolín nad Rýnem se stal domovským městem celosvětového sionistického hnutí – Židovské národní nadace, která začala nakupovat majetek v Palestině. Když dr. Herzl 1904 zemřel, nahradil ho v čele sionistického hnutí David Wolffsohn a ustředí v Kolíně zachoval. Je také zajímavé, že když Wolffsohn zemřel a Bodenheimer odešel do důchodu, převzal organizaci Weizmann a přestěhoval její ústředí do Londýna. Tímto následoval Karla Marxe, který své ústředí komunismu také přestěhoval do Londýna, protože byl pruskou vládou vyhnán. Už před 500 léty byl známý anglický reformátor William Tyndale vyhnán z Londýna a usadil se v Kolíně nad Rýnem. Byl to ten Tyndale, kdo po prvé přeložil Písma svatá do obecné řeči. Nazval je The Morningstar of the Refomation. A své první Bible nechal vytisknout v Kolíně nad Rýnem. __________________________________ (a jen pro zájemce ještě něco z archivu LL:) 10.Elul 5768 10,22 Historie člověka (ADAMA) skončila na Golgotě před +-1978 lety (nyní už je to 1983 let). Ježíš ukřižovaný byl poslední Adam. Když v něho uvěříme, umíráme s Ním hříchu, sobě, světu, ďáblu A.D.(Anno Domini „léta Páně“) třicet (nebo 29? Nevím). A Ježíš vzkříšený už znovu neumírá. I my jsme vstali k novému životu nebeskému v Něm, jak je psáno – a tak to platí. Přestaňme už se všemi svými názory, které se protiví Bohu a Jeho Slovu! Už si nemusíme žádných projevů a nároků sebe samých všímat, natož je hledat, řešit, napravovat nebo přemáhat. Stačí zůstat mrtvý v Kristu. Odvrátil jsem se od sebe TAK JAK JSEM a uložil svého starého člověka k „zaslouženému“ poslednímu odpočinku. Vlastně to udělal Oldřich Štancl v Moravě nedaleko kláštera Hradisko u Olomouce 1949. Křtem. Ďábel má ovšem svůj program znovuvzkříšení mého JÁ. Proto mě Duch Boží ponořil v jedno Tělo a spojil s dalšími údy, s vámi. Když se někdy pokusí mé JÁ vystrčit mou starou hlavu zpod vody a říkat své bla- bla- názory, mám od toho vedle sebe bratra či sestru, aby si toho všimli a napomenutím můj křest „dodělali“: strčili tu starou hlavu zase pod vodu, kam patří. Však i kapr s useknutou hlavou dovede ještě skákat po koupelně jako živý (tohle je snad jediné užitečné poučení z celé vánoční tradice, ostatní je hnůj) Už nejsem živ já, ale živ je ve mně KRISTUS. Abych ne to, co chci, činil, ale Vůli Boží. Amen. Halelu-Jáh! I v tobě. Je-li vyvolený dosud Jákobem, či Jákobem-Izraelem, či Izraelem-Jákobem nebo už jen Izraelem (Rafajová: JÁ, já i Ty, TY i já – TY), se odehrává jen v naší mysli, v duši, v poznání, ne objektivně v realitě víry, která je tvořena Božím Slovem a mou vírou v ně. Rosteme ne v synovství, ale v poznání, že jsme synové, a co to znamená: být v Kristu nové stvoření. Ten fakt sám neroste, je dán znovuzrozením nezávisle na míře a čistotě a stálosti našeho poznání. Duch člověka je buď dosud mrtev ve vinách a hříších (u nemluvňat ne, protože jim patří Království nebes. Zemrou pro ně teprve svým vlastním prvním hříchem), nebo již obživen pro Ducha Božího, přebývajícího v nás. Pak je od Boha hotový, věčný, a mám v něm i celé své dědictví. To je rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným Ml 3,18. Jákob-Izrael je spravedlivý. Jákob chodí tělem, lstivou přirozeností, Izrael duchem. Jákob „věří“. Je synem Abrahamovým i Izákovým, horlí pro prvorozenství – a chodí tělem (sarxem, přirozeností, tak jak je po Adamovi+Evě a rodičích) = žije svůj život podle vlastních myšlenek. Souhlasí s Bohem tak jako jeho matka, s Božím vyvolením – a horlivě ho hledá vlastní chytrostí. Bohu pomáhá tak jako ona: Kdoví, kde Bůh teď je a co všechno má na starosti…… Aby snad nezapomněl na nás a na naše zájmy! (Nevadí, postaráme se sami, vyznáme se.) Neboť nezná Boha, ale Bůh zná jeho a vodí ho tak, aby Ho mohl poznat. Bůh se mu zjevuje na jeho cestách a učí ho opustit cesty své, které všechny Boha hněvají, a nastoupit tu Boží. Jsou na ní mezníky. Jde totiž nejen o to být Božím dítětem, ale být osvobozeným Božím dítětem, které Bohu dobrovolně a účinně slouží projevováním Jeho charakteru, protože Ho miluje a zná. (Pavlíčku a Marečku, definice, naučit zpaměti a opakovat!) A to je ten druhý veliký rozdíl mezi těmi, kteří Bohu slouží a kteří ne (Ml 3,18), když v jejich duši ještě není vše jen Boží, pouze a výhradně Bůh, svatý, který se s ničím a s nikým kromě ducha svých svatých nesmísí, a nebude se o nás s nikým dělit. Je to žárlivý Bůh. On v Kristu dal sebe cele, vylil svou duši, a vejde, aby se projevil v těle jen do toho, kdo také dá úplně vše. Ani tak nikdo cele sebevydaný Bohu nestačí pojmout a vyjádřit Boží život individuálně. Jen více údů spojených v jednom duchu v jedno Tělo s Hlavou na trůnu, může „projevit Ježíšův život na smrtelném těle našem.“ Proto vidíme apoštoly po dvou a Pavla v týmu; jeho nádherné individuální kázání v centru evropské vzdělanosti Athénách přineslo podobně bídný výsledek jako služba nevyučeného a nikým neposlaného Apola v Efezu. Korintští potřebovali Krista a ne samotného Pavla, a Kristus byl zjeven v Těle, až přišli i Silas a Timoteus (a patrně i další učedníci v doplňujícím se týmu-líhni apoštolů). V jednom mohu málo učinit, praví Pán. Chvála Bohu za buňky učedníků, za dva nebo tři shromážděné v Jeho Jménu! Ale ani skrze takové buňky (výborné k rození a krmení) nemůže Pán vojensky vystoupit na Jebuz a osvobodit Sion, vyvolené místo, Město Davidovo a podnož Svatého Izraelského. 1M 35,4: Ti, co nás uposlechnou a odevzdají všecky bohy cizí, které mají, i toho „jiného Ježíše“ přijatého podle „jiného evangelia“ mohou jít s námi do Béth-El = domu Božího. Má manželka ty své (5.12.1983 ani 14.1.1995) dosud nevydala, nemohu je zakopat. Musím jít bez ní. Mé starší děti (Miroslav Venc mladší a Hana, provdaná Katušťáková) je kdysi vydaly. Nebyl jsem však dosud na svém místě, zbudován jako otec, a tak po vlivem jiného učení letničních pastýřů přijaly jiné babylonské bohy, k nimž se neznal jejich otec; a také do Béth-El nejdou. Ne že by nechtěly či netrefily, ale protože jsou svázány a uvězněny, i ve vlastních manželstvích. Ctí Boha na výšinách, které dosud nebyly zbořeny (brzy budou) a ne v jediném Božím chrámě, který byl sice tehdy jejich vůdci farizeji a zákoníky zbořen, (a Římany r.70 znovu) ale třetího dne vstal z mrtvých – v Těle Kristově. Bůh je první v mém životě. Jeho příkaz jdi do Béth-El! musím vyplnit, i kdyby se mnou nešel nikdo z vás. Nesmím jít ovšem lhostejně a sobecky bez Pavla a Marka a bez vás, aniž bych přikázal svému domu mě následovat. Neposlechne-li manželka a děti mne, když mluvím v Pánu dle Jeho Vůle, jsou ve vzpouře proti Všemohoucímu. A vzpoura je větší hřích než čarodějnictví a svévole jako modlářství a „bohové“1S 15,23: Protože jsi ty zavrhl slovo Hospodinovo, zavrhnul i ON tebe, abys nebyl králem“, se týká nejen Saule, ale každého odpovědného za svůj dům, Zdeňku z Kralovic i johanule atd. E6 11.Elul 0.00 Neexistují rodiny žen. Jsou jen osamělé či vzbouřené ženy a vdovy. Kristus je hlava každého muže a muž je hlava ženy. Není žádná rodina Sáry či Agar, ale Izmael a Izák patří Abrahámovi. Je rodina Abrahámova, Izákova. Není rodina Ley či Ráchel ani jejich otrokyň, jen Jákobova. Matriarchát je náboženství Moábců, ne Izraele. Muž patří svému otci do té doby (třeba do šedesáti) než osiří nebo než ho opustí, aby se připojil k jedné ženě, stal se s ní jedním tělem; sám se stal hlavou své rodiny. Od té chvíle je odpovědný Bohu za svůj dům, aby se všemi příslušníky rodiny zachovávali příkazy a ustanovení Páně. Ani nepomyslete na bla- bla- o nějaké demokracii, lidských právech, soukromí, nezávislosti individuí a podobných zvrácenostech. Do nebeského Království můžeme jen jako zcela poslušné děti, které mají jedinou vůli, Vůli Svrchovaného Boha zapsanou do masitých desek svého srdce, dobrovolně následovanou.
Posted on: Thu, 29 Aug 2013 19:02:30 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015