tu má OPĚT historku z hromadné dopravy. Až už to vypadá, že když necestuji, nežiji… Naopak! Tenkrát jsem málem umřel! Studem. Vydal jsem se na autobus s tím, že cestou odbočím asi 5 metrů ke kontejnerům a zbavím tak naši domácnost odpadu. Leč těsně před manévrem k odpadištím vidím, jak moje Karosa přijíždí na zastávku. Splnit domácí úkol náhle nebylo možné – a já se rozeběhl i s PRŮHLEDNOU igelitkou plnou rozmanitého zbytného majetku naší rodiny směrem k ostudě. Bylo to o můj tehdejší chlup na bradě, ale stihl jsem do vozu naskočit . Ke smůle spolucestujících, potažmo i mé: "Bylo léto, horké léto, léto, tak jak má být", a tlející zbytky zeleniny a ovoce a gdovíeštěčeho začaly dělat svou práci: Nevonět. Dámy s kabelkami, páni s aktovkami i děti se školními brašnami rozpohybovali chřípí a počali znechuceně obracet své zraky ku mému avantgardnímu zavazadlu. Ale já tam nebyl! Bože, jak já tam najednou nebyl. Propadlý hanbou sice kamsi, přesto na schůdkách s očima zabořenýma do dveří autobusu pobízel jsem pana šoféra v duchu "Jeď, chlape, JEĎ! ŠLÁPNI NA TO!". Už od druhé zastávky hypnotizovaly veškeré otvory ve voze i mé oběti – ony se tam totiž na chvíli dveře otevírají, a peklo se tak aspoň na okamžik změnilo v peklo-light. Moje nejdelší cesta MHD dopadla dobře: Řidič neomdlel, všichni TAK TAK přežili – a já kupodivu nebyl lynčován. Jen jsem tenkrát přišel pozdě do práce, protože nebylo až tak snadné najít v centru popelnici. Moje promenáda s hnusem tak ještě pokračovala dobrých dalších 10 minut malebným letním Libercem – a Rezignace se tehdy stala mým druhým jménem. Od té doby obsedantně vše do mrtě spotřebovávám, bych nevytvářel jakýkoli odpad. Protože – co kdyby…(?)
Posted on: Mon, 08 Jul 2013 10:11:13 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015