Absolutně mě nebaví nastavení dnešní společnosti. Každý z nás si musí hrát na něco co není. Zvyky, sociální dynamika, interakce i mravy nás tlačí do tvorby ideálu sebe sama, který prezentujeme ostatním. Ti z nas, co se odvážili na tento systém rezignovat stojí stranou od všech ostatních a osamoceni. Proč? Když většinou oplivaji tou největší sociální inteligenci ze všech? Proto, že se rozhodli udělat správnou věc? Je to globální problém nesmírného rozměru. Před lidskými pravý, ambicemi, touhami a svobodným rozvojem jsou upřednostňovaný peníze. Všechny naše sny jsou zašlapávány do země a my se jich z donucení strachem z nezařazení do společnosti vzdáváme. Opravdu dnes může regulérní člověk žít podle svých ideálu? Žijeme v metrixu, jsme konstantně ovlivňování vším okolo aniž bychom to věděli. Je tedy jediným rozhodnutím splynout a vzdát se životu stereotypem? Existuje vůbec možnost svobodné volby? A pokud ano, kolik z nás má sílu rozhodnout se pro to co je správné pro nás a ne pro to co je správné pro to být "normální". A kolik z nás s takovým rozhodnutím dokáže spokojeně žít? Je lepší kvalitni život z hlediska materialistiky a sociálního důkazu a nebo otevřená rebélie v chudobě? A znovu se ptám, máme vůbec možnost volby? Můžeme vůbec získat lásku, peníze a uznáni jen tím, že budeme kým jsme? Správné je vzdát se někoho, v případě, že musíme být někým jiným abychom se mu zalibili. Co je ale čest, když stojí vedle lásky ? A co když stojí vedle finančního zajištění? Je to buď a nebo, a ja stojím na prahu, kde je nutno učinit rozhodnutí. Bůh mě chraň, jestli se rozhodnu pro to co je správně. A bůh chraň ostatní, jestli se rozhodnu pro opak.
Posted on: Sat, 05 Oct 2013 00:02:30 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015