Miroslav Valenta: Zaklínadlo jménem hazard Když jsem před více než dvaceti lety začínal s bratrem podnikat v loterním průmyslu, ani ve snu by mne nenapadlo, že se toto odvětví stane tak výbušným a politicky „atraktivním“. Ale jak je vidět, stalo se a já dnes s údivem sleduji hysterii, ale i politickou tlačenici, která se kolem našeho podnikání v posledních letech vytváří. Hned úvodem bych však rád zdůraznil, že loterie byly, jsou a věřím, že vždy budou legálním podnikáním. Provozovatelé sázkových her se řídí platnými zákony, dávají práci desítkám tisíc lidí a ročně odvádí do veřejných rozpočtů formou speciální loterní daně téměř osm miliard korun. Další prostředky odvádějí formou daně z příjmu právnických osob, správních poplatků a jiných odvodů. Proti běžným obchodním společnostem podléhají třikrát vyššímu odvodovému zatížení. Navíc je jejich podnikání podrobeno přísnému státnímu dozoru, který má možnost online monitorovat každou finanční transakci. I přesto anebo možná právě proto jsou české loterní firmy v posledních letech vystaveny enormnímu tlaku nejrůznějších občanských aktivistů a populistických politiků. Je pravda, že jsem si už zvykl na to, že se loterie pokaždé, když se blížily volby, staly terčem politické pozornosti. Na druhou stranu to, co se odehrává v poslední době, již překročilo všechny únosné meze a celou problematiku loterií a jejich regulace zcela vytrhlo z roviny racionální debaty a seriózních argumentů. Za dne na den se totiž z několika aktivistů a politických populistů stali „ti nejlepší odborníci“ na loterie, kteří za velkého zájmu médií začali burcovat veřejné mínění proti všem a všemu, co se kdy loteriím jen přiblížilo. Sami sebe pasovali do role moudrých, spravedlivých, bezelstných a odvážných bojovníků proti hazardu, na jehož straně stojí mocní, bohatí a nebezpeční mafiáni, kteří musí být poraženi a jich podnikání zlikvidováno. Hloupost, které veřejnost bohužel uvěřila. Tato pohádka o Bajajovi a svaté válce je však na míle vzdálená od skutečné motivace bojovníků proti hazardu. Svůj virtuální boj postavili na dlouhodobě neudržitelných lžích, vymyšlených spekulacích a účelově zkreslených argumentech. Jde jim přitom především o jejich osobní prospěch. Politikům zase o lacině získané politické body na tématu, kterému sice nikdo nerozumí, ale které umí získat sympatie masy potenciálních voličů. Občanská sdružení si tímto tématem vytvářejí důvod vlastní existence a tedy možnost čerpání státních dotací, bez kterých by si tato parta vesměs hospodských povalečů nebyla schopna získat prostředky ani na krajíc chleba. A všem dohromady jde o pozornost médií, pocit slávy a „jánošíkovství“. Pomyslnou medaili samozvaní bojovníci proti hazardu zajisté získají od nelegálních provozovatelů sázkových her všeho druhu. Vždyť právě díky honbě aktivistů za senzacemi a jejich bláznivému tlaku na rušení legálních heren a kasin, se v České republice ve velkém usídlily černé herny či nejrůznější internetové kiosky a kapsy si začali „mastit“ provozovatelé nelegálních internetových kasin. Tady je přitom ukryto opravdu velké nebezpečí pro naši společnost a je velmi podivné, že to aktivisté nevidí, či spíše vidět nechtějí. Chaos, který vnesl politický populismus do fungování loterního průmyslu, má ale daleko pestřejší paletu negativních důsledků. Především nedávný nález Ústavního soudu (který anuloval přechodná ustanovení novely loterního zákona a de facto tak ze dne na den zrušil platná povolení na videoloterní terminály) nehorázně pošlapal práva českých loterních firem i jejich mnohasetmilionové investice, které vynaložily, aby splnily státem dříve požadovaná kritéria pro udělení licencí na centrální loterní systémy. Navíc otevřel nebezpečnou Pandořinu skříňku, která vede ke korupci, klientelismu, rodinkaření, vydírání a všem dalším formám porušování hospodářské soutěže. Mnozí komunální politici si totiž verdikt Ústavního soudu vyložili tak, že si s loteriemi mohou dělat úplně cokoliv. Začaly tak vznikat regulační vyhlášky obcí, které odporovaly přinejmenším zdravému rozumu, ale zároveň nápadně zvýhodňovaly jejich tvůrce, politické zastánce nebo „prapodivně“ vybrané jedince. Rozum jen zůstával stát … A pokud se objevil komunální politik, který si chtěl udělat na regulaci loterií vlastní názor a vyslechnout si argumenty všech stran, byl okamžitě odsouzen a označen za korupčníka. Protihazardní aktivisté jej totiž ihned začali vláčet v médiích jako zaprodance hazardní lobby. Napravovat tento pokřivený stav bude sice složité, nikoliv však nemožné. Aktivistům totiž docházejí argumenty, ale i dech. Dobře vědí, že jejich lži již začínají odhalovat i ti, kteří jim dosud věřili a kteří je tak štědře platili.
Posted on: Wed, 06 Nov 2013 21:54:49 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015