Petr Flejberk Za městem Silnice z Oldřichova v Hájích k Raspenavě je ohraničena z obou stran listnatými lesy, zejména buky. Hladké, šedé a pevné kmeny staletých buků se tu doplňují s obrovskými balvany. Jakoby je sem někdo navalil a otevřel tak jeviště připravené k potlesku diváků. Barevný koberec podzimu je položen do těch nejskrytějších koutů. V odpoledních hodinách, kdy se slunce tak často mění a jeho neklidné paprsky přeskakují z místa na místo, spatříte tento zajímavý kout přírody v rozličných, téměř divadelních sceneriích. Dopadem světla se i kulisy mění. Zastavuji, vypínám motor a vcházím opatrně na tuto klidnou scénu, aniž bych potkal živáčka. Z rušných městských křižovatek jsem za třicet minut v jiném světě. Zvuková hladina se rozplynula. S fotoaparátem přes rameno se brodím v barevném koberci, míjím ztrouchnivělý pařez, obtočený věnečkem žlutooranžových třepenitek, na jejichž hadovitých nožkách již vidíme zimu. Tady poprvé cvakla spoušť fotoaparátu. Chladnoucí kotouč tam nahoře se opět kousek pootočil. Jeho světlo tentokrát dopadlo na jeden z balvanů, prosvítilo před nim stojící mladou rostlinku a promítlo její obraz jako odměnou na šedivou, kamennou plochu v barvě černé. Podruhé cvakla spoušť fotoaparátu na této podivné scéně s herci pantomimy ... Jdu dál do hloubi lesa, motocykl oddychuje někde v dálce. Zapraskala větvička. Ve velkých očích srnky je překvapení. Několika dlouhými skoky ukončila naše setkání, aby mi ukázala už jen své zrcátko.... Mezi kmeny stromů se zrcadlí hladina rybníka a vidím z jeho hráze jak třpytivé vlnky narážejí do stavidla. Zde začíná Raspenava. Domky, pole, kůň s pluhem jak od Slavíčka. Vyorávání brambor s proužkem kouře z bramborové natě. Tady už vidím a cítím podzim. Nedaleko slyším z lesa dětské hlasy. Kluci tu sbírají bukvice skloněni k zemi, plné nádoby poblíž. Jsou tu u babičky a dědy z nedaleké hájenky a bukvice sbírají pro setbu do lesní školky ... Slunce reflektor se opět trochu pootočilo, zanedlouho přijde soumrak. Fotoaparát exponoval potřetí. Je čas návratu. Po ztichlé hrázi se vracím zpátky. Opět vstupuji do toho čarovného bukového lesa se srolovaným barevným kobercem a velkými šedými balvany. Dlouhé stíny proužkují kmeny stromů, táhnou se do nekonečna.... Usedám na motocykl a zařazují jedničku, abych se ještě chvilku potěšil ..... (Ze sbírky Petra Flejberka Starý kalendář
Posted on: Thu, 07 Nov 2013 07:32:32 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015